8.3. 2004
Vítám znovuobnovení svátku Mezinárodního dne žen, který jsem stejně nepřestal nikdy oslavovat. Mám velkou úctu k ženám. Nejen proto, že je mám rád, ale také proto, co musí v životě překonávat.
Léta jsem pracoval v odborech jako advokát chudých, to znamená jako právník řešící časté případy porušování pracovního práva. A mohu vás ujistit, že jsem si často vzpomněl na aforismus Poláka Stanislava Lece: pro ženu je socialismus peklo. Velká většina případů, které jsem musel řešit, se týkala porušování práv pracujících žen, jejich šikanování a porušování principu rovnosti. O nerovnosti v odměňování žen za stejnou práci se toho tehdy mnoho nepsalo, ale bylo to všeobecně známou skutečností. Okřídlenou větu – nemůžete mít totéž co muž, je to přece živitel rodiny – slyšely mnohé.
Zastupoval jsem ve sporech řadu žen a vždy znovu a znovu jsem obdivoval jejich odolnost a statečnost. Často jsem si říkal, že by to chlap nevydržel. Protože vedle všeho, co pro ně znamenal jejich spor a problém, neustále myslely na svou rodinu a zejména na děti.
Když jsem po letech poprvé v životě řídil větší kolektiv pracovníků, jmenoval jsem do vedoucích funkcí samé ženy. Nikdy mne nezklamaly. Také proto mám vůči nim svědomí čisté.
Jestliže jsem citoval polského aforistu Lece, pak mi dovolte uvést, že kapitalismus je pro řadu našich žen ještě větší peklo než socialismus. Nejen proto, že jsme se v něm ještě nenaučili žít, ale proto, že se postavení žen až na výjimky nezlepšilo, ale spíše zhoršilo. Neochota zaměstnávat matky s dětmi je teď ještě bezohlednější než dříve. Ženy v určitém věku práci vůbec nezískají s poznámkou, že jsou již staré a neperspektivní.
K tomu, abychom začali zlepšovat život našich žen jeden svátek nestačí. Je nutné podrobně analyzovat jejich současnou situaci a postavení a začít jednat. A proto přestaňme mluvit a konejme.
Richard Falbr