Poprvé jsem ji navštívil v roce 1981 s rekreačním zájezdem ROH. Za symbolickou cenu 3500 Kč jsem strávil týden v Havaně a týden na Varaderu.
Má druhá cesta byla pracovní, v roce 1988 jsem jako tlumočník doprovázel tehdejšího místopředsedu odborového Svazu obchodu, jeho jméno se mi dávno vytratilo z hlavy.
Ke Kubě a ke Kubáncům jsem měl vždy vztah velmi vřelý. Už jako voják základní služby jsem na letišti v Trenčianských Biskupcích (dnes součást Trenčína) tlumočil při výcviku kubánských pilotů. Mojí mateřštinou je Španělština. Maminka se ve Španělsku narodila a doma jsme většinou mluvili Španělsky, jinak se ovšem považuji za 100 procentního Čecha. Podotýkám ještě, že můj otec pracoval od roku 1961 do roku 1969 jako ředitel Domu československé kultury v Havaně. Moje sestra Carmen je provdána za Kubánce a žije na Miami. Takže dost důvodů proto, abych se o Kubu a o to, co se tam děje, neustále zajímal.
Na Kubu jsem se letos vypravil potřetí. Přiznám se, že se zbytkem iluzí. Od mých předešlých návštěv se však situace nápadně změnila k horšímu. Své rozčarování bych shrnul do tří závěrů.
Americké embargo vůči této zemi je naprosto nesmyslné. Vždycky bylo, ale dnes je ještě absurdnější. Je totiž Castrovi vítanou záminkou ke zdůvodnění jakýchkoliv potíží režimu. Krom toho je známo, že embargo postihuje jen obyčejné lidi a nikdy příslušníky vládnoucích kruhů. Není pochyb o tom, že je vedeno převážně ekonomickými důvody.
Kategoricky odmítám věznění těch, kteří mají odvahu říci, s čím na Kubě nesouhlasí. Nevěřím tomu, že nezávislý soud je schopen vynést tak drakonické rozsudky (vzhledem k věku odsouzených jde prakticky o doživotní tresty).
Souhlasím se stanoviskem Evropské Unie, mrzí mě však, že stejně striktně není postupováno i vůči jiným zemím. Činí tak v případě Vietnamu, Pákistánu, Saudské Arábie? Nebo jen tehdy, když se zlíbí Spojeným státům?
Na všech setkáních (viz program) jsem svá stanoviska přednesl, zvlášť důrazně jsem trval na vysvětlení důvodů věznění odpůrců režimu. Odpovědí bylo, že to nejsou žádní vězni svědomí, ale žoldnéři placení Američany. Kuba, že je ve válečných zákopech a podobné nesmysly.
Zajímavé bylo slyšet tuto téměř stejnou nesmyslnou argumentaci z úst různých lidí a přitom lidí vzdělaných.
Největší dojem na mě udělala schůzka s Oswaldem Paya, nositelem Sacharovovy ceny. Klidným a vyrovnaným hlasem nás seznamoval se svým hodnocením toho, jak vnímá kubánský režim a podmínky věznění. Jsou jedním slovem neúnosné.
Žije v trvalém nedostatku s průměrným příjmem v přepočtu 350 Kč měsíčně. Pracující jsou vypláceni v národních měně Peso. Krom toho existuje konvertibilní Peso v hodnotě zhruba jednoho amerického Dolaru. Tento systém bych přirovnal k tuzexovým bonům. S tím rozdílem, že Kubánci za své peníze nemohou zajít do četných kaváren, barů, restaurací a hotelů. Ty jsou vyhrazeny pouze turistům z ciziny. Základní potraviny jsou na příděl a příděly jsou nízké a nepravidelné. A nad tím vším billboardy s heslem "Vamos bien! Jdeme správnou cestou!"
Přesto jsou Kubánci stále stejně vřelí, vtipní, inteligentní a pracovití. Byli by i úspěšní, ale veškerá soukromá iniciativa je okamžitě poté co se jen trochu ujme zakázána nebo omezována. Příkladem je nedávný zákaz ptačího trhu v Havaně.
K mé velké lítosti jsem se často setkal s tím, že se lidé báli mluvit otevřeně. Nedivil jsem se!
Kdysi nádherné město se pomalu vrací ke své bývalé kráse. Za pomoci mezinárodních institucí i španělských investic se rekonstruují překrásné stavby z období španělské vlády. Na ostatní je zřejmě málo peněz, ale i tady je naštěstí vidět určitý pokrok.
Na druhou stranu Evropana překvapí, že Havana nemá městskou hromadnou dopravu. Pro dvoumilionové město a její obyvatele jistě neúnosný stav. A důvod? Prostě na to nemají.
Ulicemi Havany bloudí hladoví psi, kteří nikomu nepatří a kteří se od vás pokud je vlídně oslovíte celé hodiny nehnou. Jev poměrně běžný pro venkov, ale v hlavním městě? Nevyslovená výpověď chudoby.
Blízko náměstí katedrály, jednom z nejpozoruhodnějších na světě se každé ráno sejdou výrobci dárkových předmětů. Vedle kýčů se tu prodávají typické doprovodné hudební nástroje a malířské výtvory různé hodnoty. Jediná zcela nepotíraná iniciativa soukromého podnikání, kterou jsem tu zaznamenal.
Pro turistu (a přijelo jich loni několik milionů) je Kuba nádhernou destinací. Turista však musí být stejně otrlý jako když pobývá v libovolné zemi, ve které si její občané nemohou užívat právě toho, co návštěvník. Protože otrlý nejsem, odjížděl jsem s pocitem lítosti.
Absolutorium si režim zaslouží za to jek se stará o děti. Školy jsou hezké, vybavení velmi slušné, děti zdravé a zvídavé, hezky oblečené a nakrmené. Na naše poměry samozřejmost, ale navštíví-li Kubu lidé z libovolné země Jižní Ameriky, kde děti chudých i umírají hlady o vzdělání nemluvě, tak kubánskému režimu to ostatní prominou
Poslouchal jsem tří hodinové vystoupení Fidela Castra, člověka, jehož jsem
kdysi velmi obdivoval, zejména za jeho slavnou obhajobu před soudem za útok
na kasárna Moncada. Ten tehdejší projev se jmenuje Historie mi dá zapravdu.
A já se jen dohaduji, kolikrát byl zřejmě přepracován, aby jeho obsah snesl
srovnání s tím, co 46 let po revoluci Kubánci vidí, slyší a cítí. "Zlatým
hřebem" jeho posledního projevu přerušovaného často odmlkami, bylo sdělení,
že každá rodina dostane kubánskou obdobu remosky. S uznáním jsem ocenil, že
citoval z jednoho dopisu: "Fidel se zbláznil, co v tom budeme vařit?!",
ne však pro tu lacinou ukázku rádoby demokratického přístupu, ale pro tu neuvěřitelnou
pravdivost a výmluvnost onoho dotazu.
Cuba libre! Svobodná Kuba!
Přál bych lidu Kuby, aby se dočkal slibovaných lepších zítřků, jejím současným představitelům, aby našli odvahu zahájit dialog se svými kritiky. A celé zemi, aby se jednoho dne nestala domovem drogových mafií a samozvaných policejních sborů, jak je v této části světa bohužel běžným doprovodným jevem jinak demokratických vlád. Je to krutá daň za svobodu. Od občanů Evropské Unie bych požadoval, aby vzali v úvahu, že Kubánci jsou stateční a hrdí lidé, kteří svou povahu a kvality kovali ve dvou osvobozeneckých válkách se Španělskem. Zaslouží si úctu.
Richard Falbr