
Revue Sondy , 3.6.10
Postřehy europoslance RICHARDA FALBRA
Exkurze do
historie
Když tak poslouchám plácání „odeesáků“ o tom, jak se řítíme do katastrofy
podobné té řecké, nedá mi to, abych vás nepobavil výletem do minulosti, do
periklovských Atén (připomínám, že jde podle historiků o jejich nejslavnější
období). Cituji z knihy Joachyma Fernaua Od Olympu k Akropoli: „Perikles
duši masy dokonale chápal. Neminul týden, ba ani den, kdy by do lidu jako
rulík nevkápal novinky, nové výhody, nové návrhy, nové možnosti. Každý sedmý
občan měl úřad jako člen poroty. Šest tisíc vylosovaných lidí se stále střídalo
v turnusech jako členové právního výboru. Všichni žvanili do politiky, dnes
přijali nějaké nebezpečné rozhodnutí, zítra je zase zvrátili. Když docházely
peníze, požadovaly se vyšší mzdy. Perikles zavedl pro všechny, kdo
ve výborech
nebo radách utrousili sebemenší myšlenku na stát, denní diety, které vystačily
na živobytí. Perikles vymyslel lidové tantiémy za návštěvu dionýsovských
slavností. Každý, kdo se na den posadil do hlediště a ve státní službě se
smál, obdržel dva oboly. Co myslíte, kdo tu tedy ještě chtěl pracovat?
Cizinci
a otroci. Stát vydával obrovské sumy. To, co se na druhé straně získalo
na
daních a výnosech z dolů, tvořilo jen zlomek výdajů. Jen lidové diety spolykaly
denně přes dva tisíce obolů. Perikles nebyl kouzelník. Nad řešením hádanky,
odkud všechny ty peníze pocházely, užasnete. Ale v Aténách to věděl každý
a nikomu to nevadilo: Atény drancovaly pokladnu Délského námořního spolku!“
Tento spolek, který bychom mohli s trochou ironie přirovnat k Evropské unii,
vznikl původně pro společnou obranu. Citátem, který jsem si od Fernaua vypůjčil,
nechci v žádném případě urážet Řeky. Jen připomínám, že Periklova vláda bývá
označována za zlatý věk. Je mi líto, že musím říci, že o tom, že Řekové nemluvili
pravdu, když se hlásili
do eurozóny, ví každý, koho jsem v uplynulých šesti
letech v Evropském parlamentu potkal. Proto jsou tak nesmyslné tlachy o tom,
že to způsobili socialisté. Mimochodem posledních pět let v Řecku vládla
pravice. Ale jak vidno, ani před staletími se vládci nevyvarovali chyb, za
které se pak muselo platit.