Fenomén partnerství soukromého a veřejného sektoru (PPP), který redefinuje vztah mezi veřejnou správou a soukromou sférou, se rapidně rozšiřuje a hraje klíčovou roli u projektů v rámci politiky soudržnosti a při plnění lisabonských cílů. To potvrdila jak Zelená kniha o PPP, tak i sdělení Komise o partnerství veřejného a soukromého sektoru a právu Společenství o zadávání veřejných zakázek a koncesích. Smíšený model, kde instituce veřejné správy vlastní infrastrukturu a soukromá, často nadnárodní společnost na základě provozovatelské smlouvy zajišťuje služby, lze považovat za dobrou a efektivní praxi při řízení služeb veřejného sektoru.
Nové členské státy musí v relativně krátkém časovém období splnit závazky vyplývající z práva Společenství. Příkladem může být oblast vodohospodářství, kde je třeba modernizovat a rozšířit infrastrukturu tak, aby naplňovala požadavky směrnice Rady 91/271/EHS(1) o čištění městských odpadních vod. Při příjímání závazku členské státy a zejména samosprávy, které vlastní vodohospodářskou infrastrukturu, vycházely ze skutečnosti, že finanční prostředky z Fondu soudržnosti přispějí ke splnění požadavků vyplývajících z acquis. Při schvalování projektů v rámci Fondu soudržnosti, ve kterých figuruje smíšený model (infrastrukturu vlastní obce, přičemž ji provozuje soukromý subjekt), však samosprávy signalizují, že se naráží na značné problémy na straně EK. EK je názoru, že v těchto případech může docházet k porušení některých obecných přesně nespecifikovaných a v žádném legislativním aktu nezakotvených pravidel EU, a požaduje naplňování abstraktní „nejlepší mezinárodní praxe“. Podle sdělení Komise se problémy ve vztahu k použití PPP ve vodohospodářství vyskytují v různých členských státech a jsou řešeny případ od případu. EK však vyjma svého obecného konstatování dosud nepředložila žádný relevantní právní argument, z něhož by vyplývalo, že v těchto případech dochází k porušení práva ES, a z tohoto důvodu není možné poskytnout pomoc z Fondu soudržnosti. EK svým postupem, který není podložen řádnou právní argumentací, brání řádnému využívání Fondu soudržnosti pro účely splnění závazků vyplývajících pro členské státy z práva ES. Kvůli postojům Komise je ohrožena řada projektů, ve kterých se model PPP objevuje a které mají zásadní vliv na kvalitu života občanů. V případě, že EK by byla v pozici, že při aplikaci PPP ve vodohospodářství došlo k porušení práva ES, jistě by z titulu strážce smluv neprodleně zahájila řízení pro porušení práva.
Jakým způsobem bude Evropská komise tuto situaci řešit, aby členské státy byly schopny absorbovat finanční prostředky Fondu soudržnosti a současně naplnit již zmíněnou směrnici 91/271/EHS, jak se zavázaly ve Smlouvě o přístoupení? Jak zajistí jistotu právního prostředí pro samosprávy a jejich partnerské subjekty a princip rovného zacházení?
(1) Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40.