Lidové noviny - 31. 07. 2004
Evropský parlament žije sebestředným životem.
Jakmile vstoupíte do jeho prosklených stěn, ať už v Bruselu nebo ve Štrasburku, ocitnete se mimo reálný svět a prostor přičemž to, co se odehrává zde, vám bude připadat zcela reálné a opravdové. Děje se to všem, kdo se zanoří.
I dvěma tuctům českých poslanců, kteří mají právě za sebou první tři neděle nové práce.
Budou na to do smrti vzpomínat. Jak je vodili od stolku ke stolku, aby vyplnili spousty formulářů o tom, že jsou bezúhonní, kolik mají majetku a kvůli sociálnímu pojištění. Jak je vítali v huňatém náručí politických frakcí. Jak je fotili na kartičky a průkazky. Jak jim přidělovali mejlové adresy a přístupové kódy do počítačů. Jak fasovali schránky, kanceláře, první diety a úhrady cestovného.
Byla to jakási předehra, kdy se hraje na malé scéně, než se v září zvedne opona hlavního jeviště. Europoslanec za ODS Petr Duchoň, donedávna brněnský starosta, to popsal jako fázi krystalizace: "Voliči zvolili 732 žen a mužů. Byla to jakási amorfní látka, která nyní krystalizuje - napřed bylo třeba utřepat politické frakce a národní delegace v nich. Pak přišlo formování parlamentních výborů, ve kterých nyní proces štěpení a definitivního usazování pokračuje."
Proces definitivního usazování
Hned po volbách se vědělo, že Česko bude v Evropském parlamentu zastupovat devět poslanců ODS, šest komunistů, tři "zieleniecovci" SN/ED (Sdružení nezávislých/Evropští demokraté), dva lidovci, dva vyzáblí sociální demokraté, plus Vladimír Železný a Jana Bobošíková. Bylo-li jasné, že komunisté, socialisté a lidovci půjdou "ke svým", u ostatních se pouze spekulovalo.
Záhy se ukázalo, že ODS dokáže zakotvit v nejsilnějším klubu Evropské lidové strany-Evropských demokratů (ELS-ED), ba dokonce vytvořit společnou čtrnáctičlennou delegaci se SN/ED a s lidovci, a postavit do jejího čela Jana Zahradila, kterému ještě před časem nemohla valná část poslanců ELS přijít na jméno.
Někdejší šéf Novy po koketování s nacionalisty ze Svazu pro Evropu národů našel své hnízdo v euroskeptickém klubu Nezávislí/Demokraté, stal se jeho místopředsedou a přihlásil se k programu zaměřeném na zastavení a zvrácení evropské integrace. "Jako jediný z českých poslanců jsem přiznal, že jsem v referendu hlasoval proti vstupu do unie," řekl na vysvětlenou. Kvestorská kancelář zatím neobdržela žádost o jeho zbavení imunity kvůli trestnímu stíhání v Česku.
Jeho bývalá moderátorka se nevydala stejnou cestou; rozhodla se pro naprostou nezávislost, bez pohodlí administrativního a politického zázemí nějaké frakce, ale zato s poselstvím voličům, že je "nezradila". Ustála i útok části dalších nezařazených poslanců, vesměs z ultrapravicových stran, aby umožnila ustavení první krajně pravicové frakce v dějinách Evropského parlamentu - chybělo jim právě jedno jméno a jedna země. "Já sice nesouhlasím se všemi kroky EU, jsem však proti jejímu rozbíjení, tudy cesta nevede," vysvětlila.
Česká pravice mocná mezi lidovci a konzervativci, česká (ultra)levice mocná mezi komunisty, socialistů poskrovnu. Richard Falbr si dělal legraci, že musí šéfovi Liborovi Roučkovi sloužit jako místopředseda, pokladník i mužstvo: "Náhodou to má spoustu výhod, že jsme jen dva. Šéf početné maďarské delegace se hrozně nahoní." Z nouze ctnost, jak se říká.
Jan Zahradil byl naopak pyšný, že se mu povedlo skloubit tři elementy, tak znepřátelené na domácí scéně. Josefa Zieleniece (SN/ED) a Zuzanu Roithovou udělal místopředsedy. A sliboval, že jakmile se s nimi pohádá kvůli ústavní smlouvě, bude navenek tlumočit i jejich názor, jak se v demokracii sluší a patří.
Prosadil Miroslava Ouzkého (ODS) do prestižní židle místopředsedy EP, sám se však nedostal ani do vedení nějakého výboru, ba ani jako člen do výboru zahraničního. Tam musel pustit exšéfa české diplomacie Zieleniece. Že by přece jen byly ještě živé vzpomínky na jeho výpady proti rodící se ústavě během ústavodárného konventu po boku dánského Jense-Petera Bondeho, "otce" euroskeptiků v Evropském parlamentu?
Kde teď budeme bydlet?
Nejen politikou však živ je poslanec, zvlášť začínající. Skoro všichni si rychle spočítali, že při dietě 262 eur na den se nevyplatí bydlet v hotelu, aspoň v Bruselu ne, a vydali se do ulic, realitních kanceláří a na internet shánět byty. "Nad deset dnů je výhodnější si pronajmout byt," tvrdil Duchoň, "a deset dní do měsíce tady budeme určitě." Tak tedy počítejme: na deset dní činí diety 2620 eur, to je téměř 80 tisíc korun. V Bruselu lze slušně bydlet v zařízeném bytě za 50 tisíc korun. Zbytek stačí na deset dobrých večeří a ještě něco zbude...
Paní Zuzana Roithová (KDU-ČSL) si v jednu chvíli stěžovala, že nemůže obhlížet byty. Ztratil se jí totiž kufr a musela pro něj na letiště, jelikož si uvnitř nechala adresu hotelu, kterou tudíž nemohla nahlásit rozvozové službě zavazadel.
Vladimír Remek (KSČM) chtěl původně přijet kvůli bytu i s manželkou, ale nakonec to nechal na září. Po příletu do Bruselu však litoval, že nemá útočiště - v hotelu budou pokoje volné až odpoledne a klíče od kanceláře předchůdce neodevzdal. "Potřeboval bych se aspoň převléknout," svěřoval se.
Jeho kolega Miloslav Ransdorf se rozhodl pro radikální postup když se předchozí poslanec z italské Alianza Nazionale nemíní vystěhovat, bude vystěhován. "Zřízenci lomili rukama, že oni nic nemohou, ale pan poslanec prý může. Takže jsem usoudil, že nejrozumnější metoda bude v tomto případě metoda revoluční - a všechno jsem mu vyházel na chodbu."
V EP se mají dobře ti, kdo patří k velkým klubům, hůře ti, kdo jsou v malých klubech, a párii jsou nezařazení. Kancelář Bobošíkové ve Štrasburku je tedy špeluňka s oknem do zdi, zatímco Falbr tam má sprchu i toaletu.
Ale platí i výjimky - Roithová, ač z největšího klubu, trpce žehrá na bruselské pracoviště obrácené do prosklené dvorany, tedy bez čerstvého vzduchu. Komunisté z mrňavé frakce přitom koukají přímo na střechu a dokonce si ji prý chtějí zpřístupnit, aby se mohli opalovat.
Asistenti k nezaplacení
Europoslanec nemůže fungovat bez asistenta, který chodí na zasedání výborů, když šéf nestíhá, nebo těch souběžných, kde je zapsán jako náhradník. Připravuje podklady. Dělá rešerše. Zaměstnává stážisty. Vyřizuje schůzky s lobbisty. Stará se o styk s domovem. Je prostě k nezaplacení, i když poslanec má na tuto agendu necelých 13 tisíc eur měsíčně. Tedy několikanásobně víc, než kolik sám bere...
Ransdorf není žádný troškař a bude mít asistentů hned pět, včetně předlistopadových diplomatů. Rouček mluví o "několika", Zahradil o třech, stejně jako Duchoň, který stále ještě nedokončil výběrové řízení. Hledá i Železný, našel Zieleniec a Falbr uvidí, zda mu budou stačit perspektivně dvě dívky, nebo bude zapotřebí víc. Bobošíková s sebou zatím vozí vlastního manžela, ale nechce ho uštvat - vedle něj zaměstná další tři asistenty. Zřejmě se brzo stane středem zájmu tisku, který pravidelně pranýřuje zaměstnávání rodinných příslušníků.
Teď ještě si zvyknout na neustálé cestování, naučit se zvládat jízdu autem Praha - Štrasburk (letecky to v podstatě nejde), najít cestu do poslanecké restaurace, když v kantýně stojí dlouhé fronty, založit konta v bance a čekat, až tam přistanou první sumy.
A také zvládnout problematiku probíranou ve výborech, ponořit se do legislativních návrhů, naučit se, co jim v minulosti předcházelo, prostě začít dobře pracovat. Evropský parlament už není oním ospalým rozmařilým místem, kam se chodívalo na odpočinek. Má právo jednat skoro o každém zákonu Evropské unie, hádat se s členskými státy o jeho definitivní podobu. Ubývá poslanců, kteří se jen vezou. Prostě si to nelze dovolit, práce je hodně a parlamentní metoda není z nejefektivnějších.
Jak řekl Falbr: "Myslím, že nový parlament, ze 70 procent obměněný, bude aktivnější než ten minulý. Bude tu víc vzruchu a zpočátku taky víc nevědomosti." Zuzana Roithová zase zjišťuje, že "to je daleko více střetové, než si myslela. Napětím bych EP přirovnala spíše k Poslanecké sněmovně než k Senátu." A Ransdorf dodává: "Tato instituce je zralá na přeměnu. Bude taková, jakou si ji uděláme. Tento výsadek poslanců za to nese velkou odpovědnost."
***
Co řekli
* Právě jsem prostudoval návod na provoz elektronického hlasování a myslím,
že už to budu umět.
Jan Březina, KDU-ČSL
* Největší zisk z fungování parlamentu mají asi špeditéři, kteří převážejí
písemnosti mezi Štrasburkem a Bruselem.
Miloslav Ransdorf, KSČM
* Mám z toho dobrý pocit, čekal jsem, že tady budu víc ztracen.
Vladimír Remek, KSČM
* Naplnila se má slova, že nemusíme do evropských institucí s ohnutou hlavou, a když se nám podaří vytvořit jednotný tým, tak s námi bude Evropa počítat. Miroslav Ouzký, ODS
* Za pomoci klubu se mi podařilo prodrat se do výboru pro regionální rozvoj. Vladimír Železný, Nezávislí
* Pocit méněcennosti nemám, můj plat odpovídá českým poměrům.
Libor Rouček, ČSSD
* Mám nastudován plán všech budov.
Jana Bobošíková, Nezávislí
* Kdybych neměl úspory, tak nevím, jak bych vyšel, zatím mě to vše přišlo zhruba
na čtyřicet tisíc korun.
Tomáš Zatloukal, SNK-ED