Spor prezidenta Klause s poslanci Evropského parlamentu

ČRo 6 - 1.5.2005

Jan BEDNÁŘ, moderátor

Spor prezidenta České republiky Václava Klause s poslanci Evropského parlamentu, kteří polemizují s jeho názory, se zásadně vyhrotil minulý týden a Václav Klaus napsal dopis předsedovi Evropského parlamentu Josepu Borrellovi, v němž požadoval jako hlava státu oficiálně omluvu od dvou europoslanců, kteří ho údajně hrubě urazili. Zatelefonoval jsem proto našemu spolupracovníkovi v Bruselu, dopisovateli Hospodářských novin Milanu Fridrichovi, abych se zeptal, jak tam tato žádost, jenž právě došla, v Evropském parlamentu zapůsobila.

Milan FRIDRICH, dopisovatel Hospodářských novin

První reakcí je, že místopředseda Evropského parlamentu, jeden z těch, kteří Klause kritizovali za jeho postoje k evropské ústavě a hlavně za to, že napsal předmluvu ke knize irského ekonoma Coughlana, který je velkým odpůrcem ústavy, tak právě ten místopředseda Evropského parlamentu Vidal-Quadras Roca zaslal Klausovi dopis, v němž mu píše, že se ho nechtěl dotknout, ale že jeho názory na ústavu je nutné podrobovat normální diskusi, že demokracie je o diskusi, že není o tom, že by se nemohlo diskutovat a že by někdo měl nějaký majestát. No a třeba já jsem dnes viděl reakci europoslance Josefa Zieleniece ze Sdružení nezávislých kandidátů, který prohlásil, že hlavním problémem je, že Václav Klaus jako prezident na jedné straně se chová jako politik, běžně diskutuje a zasahuje do normálních debat, hlavně kolem Evropy a Evropské unie a evropské ústavy, ale pokud by měl být vystaven kritice nebo nějakým způsobem se dostat do debaty, tak v tu chvíli se stáhne do prezidentského majestátu a vlastně jakoby z oné diskuse chce vypadnout a chce, aby nikdo neměl právo nějakým způsobem ho hnát k odpovědnosti za výroky. Takže ve své podstatě Evropský parlament ve dvou prohlášeních, a objevuje se to i dále, říká "pokud někdo začne diskutovat na celoevropské úrovni o ústavě, tak diskutuje s Iry, Španěly, Francouzi a jinými a není chráněn žádným majestátem, žádnou imunitou. Musí čekat, že s ním budou debatovat zcela otevřeně, a že pokud bude říkat věci, které nejsou v souladu s fakty, tak že bude kritizován".

Jan BEDNÁŘ, moderátor

Jak jsou obvykle přijímány výhrady českého prezidenta vůči evropské ústavě?

Milan FRIDRICH, dopisovatel Hospodářských novin

Je samozřejmě pokládán za euroskeptika, protože, jak už řekl šéf ústavního výboru Jo Leinen, je to jediný vysoký představitel Evropské unie, který je otevřeně proti ústavě. Nikdo jiný proti ústavě není. Není proti ní ani britský premiér Tony Blair, tedy člověk, který je z Velké Británie, kde jsou tradičně velmi skeptičtí vůči evropské integraci. Není proti ní nejenom německý kancléř nebo francouzský prezident, ale ani politici z nových států, třeba ze Slovenska, z Litvy, z Lotyšska nebo z Malty, a přitom všechny tyto státy by měly nějaký problém s určitými ustanoveními, protože nebyla uspokojena jejich potřeba. Malta tam chtěla odkaz na křesťanství, Francie chtěla mnohem federalizovanější Evropskou unii, nepodařilo se. Takže každý si tam něco najde. No, a reakce jsou takové - Česká republika, její vláda, což je exekutivní orgán a premiér je tím hlavním v zahraniční politice, podepsala ústavu, teď prochází ratifikací, což znamená, že pokud ta ústava je podepsána, tak vrcholní představitelé by měli držet jednu basu a měli by nějakým způsobem se chovat politicky a ne, že každý má jiný názor.

Jan BEDNÁŘ, moderátor

Ano, to jsou ty otázky, zda prezident Klaus tedy se vyjadřuje jako prezident nebo také jako občan, a zda tedy jeho představy mohou být předmětem kritiky. V tomto případě, myslíte si, že vystupuje jako občan nebo jako prezident?

Milan FRIDRICH, dopisovatel Hospodářských novin

Jelikož se pouští do silně politické debaty, tak tady to všichni berou, jako že vystupuje jako běžný politik, protože žádný jiný prezident Evropské unie se nezabývá ústavou. Nikdo neslyšel názor německého, rakouského prezidenta. Jiná věc je Francie, kde je prezident tvůrcem zahraniční politiky země a má velmi silnou roli, je to prezidentský systém. Ve státech, kde není prezidentský systém, tak je prezident víceméně ceremoniální funkce, je to hlava státu, ale nemíchá se do politických debat. Ve chvíli, kdy to udělá, tak už se nemůže opírat o, řekněme, funkci prezidenta v tom pravém slova smyslu, protože francouzský prezident, když má nějaké názory na ústavu, tak je běžně podrobován kritice a je běžně podrobován kritice i ze zahraničí v mnoha různých ohledech, za liberalizaci služeb, za spoustu věcí. Takže u nás je to o tom, že vlastně neformálně se to bere tak, že Klaus využívá možnost, že má jisté renomé v zahraničí, že o jeho názory je zájem, podává rozhovory, píše články do listů Frankfurter Allgemeine, do britských deníků a podobně a tam velmi otevřeně mluví o svých názorech na evropskou integraci, ale pak zároveň se tady bere, že nemůže být brán jako člověk, který je prezidentem a je nekritizovatelný, nebo je apolitický, protože není.

Jan BEDNÁŘ, moderátor

Ano, jestli vám dobře rozumím, tak vlastně tam převládá názor, že se nejedná o urážku České republiky, jak dokonce zaznělo z Pražského hradu a že to je tak trochu zbytečný, přehnaný konflikt.

Milan FRIDRICH, dopisovatel Hospodářských novin

Takhle, co se týče urážky České republiky, velmi trefně to vyjádřil poslanec, europoslanec Richard Falbr, který řekl, že naposledy se se státem ztotožňoval Ludvík XIV. ve Francii. Kritika Klause není kritikou České republiky. Je to kritika jeho názorů. Je naprosto nemyslitelné a málokdo tady může pochopit, že vůbec z Pražského hradu se objevila věta, že je to urážka České republiky, což znamená, že vlastně jakoby kterýkoliv premiér nebo prezident České republiky, když něco řekne a bude v zahraničí kritizován, tak se to hnedka vykládalo by se jako urážka českého státu. Je to, řekněme, v argumentaci překročení té běžné evropské úrovně. Já jsem mluvil s několika analytiky z centra evropské politiky, z Centra pro studia evropské politiky a ti říkali, že v té argumentaci je to nepochopení evropských zvyklostí, že tady prostě, pokud se člověk pustí do debaty, tak nejsou žádné hranice a ten člověk jedná nejenom z titulu své funkce, ale i z titulu toho, že je občanem a politikem, který je jedním politikem jedné členské země a jinde mohou mít jiné názory. Je to o tom evropském fóru, které tak trošku pořád my nechápeme.