Haló noviny - 14.5.2005
Program pléna Evropského parlamentu ve Štrasburku tento týden praskal ve švech. Poslanci diskutovali o jakosti vod ke koupání, informační a komunikační strategii EU, přeshraničních fúzích kapitálových společností, rozpočtovém roce 2006, společném systému daně z přidané hodnoty. Nebo o jednotném uznávání profesních kvalifikací pro trvalé i krátkodobé zaměstnávání v jiných státech EU. Ozjednodušení trhu s ovocem a zeleninou, zvýšení bezpečnosti přístavu, režimu kvót pro výrobu škrobu z brambor, změně klimatu, situaci v Súdánu, Kyrgyzstánu, roli Světové banky a Světové obchodní organizace, obchodní politice EU vůči Číně či o potravinách pro zvláštní výživu. Zazněl projev prezidenta Afghánistánu H. Karzáího a velkovévody J. Lucemburského. Zejména jeho slova, že prosperita a blaho národů se nemohou promítat jen do hrubých národních důchodů zemí EU, ale musí jít i o sociální spravedlnost, především o práci, byla trefně načasována.
Souvisela s debatou o pracovní době v EU a se zprávou, kterou k tomu předložil španělský socialistický poslanec Alonso Cercas. Doporučil v ní např. odmítnout některé návrhy Evropské komise (EK) na další liberalizaci pracovního trhu, tj. na zavedení ještě »flexibilnějších« (pružných zřejmě do prasknutí) pracovních předpisů v EU. Dosavadní směrnice sice formálně stanovuje 48hodinovou týdenní pracovní dobu, avšak zároveň umožňuje zaměstnavatelům, aby si individuálně dohodli se zaměstnanci délku jejich pracovní doby, třeba i nad 48hodinový týdenní rámec (anglicky se individuálním výjimkám říká opt-out). EK, jejíž stanovisko obhajoval komisař Vladimír Špidla, navrhovala opt-out zachovat, ale za přísnějších podmínek. Mnozí poslanci ale spolu s Cercasem zdůvodňovali, že tyto výjimky zhoršují životní podmínky lidí, ohrožují zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Nahrávají nejen další liberalizaci, ale i snaze po rozbití normativního či legislativního systému mezinárodní a od ní odvozené národní ochrany práv všech pracujících. Zejména komunističtí a socialističtí poslanci vyzvali též k respektování výroků Evropského soudního dvora, podle nichž se pracovní pohotovost zaměstnanců nemůže považovat za jejich volno.
Špidla se snažil přesvědčit, že návrhy EK vyjadřují »konkrétní obsah evropského sociálního modelu« a mohou přispět ke zkvalitnění podmínek práce i k vyšší konkurenceschopnosti podle lisabonských kritérií. Řekl, že EK chápe i vztah mezi pracovními úrazy a příliš dlouhou pracovní dobou, nicméně musí usilovat o větší pružnost na pracovním trhu. Nedal ale uspokojivou odpověď na otázku britského nezávislého poslance Ronalda Clarka. Ten se ho zeptal, zda by si přál být operován chirurgem, jenž předtím držel 30hodinovou pohotovost, nebo aby jeho děti vozil řidič, který držel pohotovost několik desítek hodin?
Mnozí poslanci upozornili, že do pracovní doby nelze započítávat jen tzv. pohotovost »aktivní« a nikoli »pasivní«, protože ty jsou v jednotlivých profesích rozdílné co do obsahu i intenzity. Věra Flasarová poukázala na nutnost sladit práci s potřebami rodinného života a přenést rovnou odpovědnost na ženy i muže. Zdůraznila, že Výbor pro rovná práva žen a rovnost pohlaví trvá na maximálně 48hodinové týdenní pracovní době a výjimky lze dohodnout jen smlouvami v kolektivním vyjednávání. Richard Falbr se rovněž postavil za 48 hodin, větší ochranu zdraví pracujících, víc času pro výchovu rodiny a odpočinek. Návrh EK nazval pokryteckým a dodal, že hanebný institut optout staví na hlavu vše, čeho dělnické hnutí za staletí dosáhlo. Několik dalších upozornilo, že ze zaměstnance vyčerpaného prací nemůže mít užitek zaměstnavatel, stát ani rodina. Demokracie v zájmu kapitálové nadhodnoty, akumulace nebo bezmezně rostoucí míry zisků není zdaleka totéž, co demokracie pro pracujícího člověka.
Při hlasování o této otázce se většina poslanců (378 pro, 262 proti, 15 se zdrželo) vyslovila pro zrušení výjimek opt-out a podpořila, aby se pohotovost až na specifické výjimky započítávala do pracovní doby. Pro Cercasovu zprávu hlasovalo 345 poslanců (proti 264, 43 se zdrželo): některé přijaté pozměňovací návrhy zprávu vylepšily. Třeba požadavek na víc možností pro celoživotní vzdělávání a na větší rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem a potřebami zaměstnavatelů. Nebo to, že u pracovníků s více smlouvami by se celková pracovní doba měla určovat součtem práce na všechny smlouvy. Tyto závěry by měly začít platit nejspíš do tří let od vstupu nové směrnice v platnost ve všech zemích EU. Ještě však k nim musí zaujmout stanovisko Evropská rada a EK.
V další diskusi řada europoslanců vyslovila názor, že po nedávných politických změnách v Kyrgyzstánu je tam situace podobně »růžová« jako na Ukrajině. Je třeba jen vyčkat, co bude dál. To má platit i o Uzbekistánu a dalších sousedních zemích. Poslanec Jiří Maštálka uvítal změny v Kyrgyzstánu a označil je za důsledek »dominového efektu« v tomto regionu. Upozornil však na sociální podtext těchto změn a na to, že zde šlo též o odpor proti oligarchům, kteří se dostali k nevídaným majetkům a zatoužili po politických pozicích. EU by tam měla podporovat ty síly, které chtějí ústavní pořádek.