Zač nelze chválit Zahradila

Právo - 10.8.2006

Polemika

Jan Zahradil velmi neobratně zkritizoval Jiřího Paroubka za jeho „sebechválu“ v zahraniční politice. Vzhledem k jeho ambicím stát se ministrem zahraničí to překvapuje.

Jestliže premiér označuje za jeden ze svých úspěchů získání financí z rozpočtu Evropské unie na léta 2007-13 ve výši 860 miliard Kč, pak má nepochybně pravdu. Vyslovenou lží Jana Zahradila je tvrzení, že tyto dotace jsou de facto prostředky, které ČR odvádí do společného rozpočtu Unie. Pro pořádek: ČR odvádí zhruba 1 miliardu eur ročně a může získat až 4 miliardy eur ročně.

Kolegovi Zahradilovi zřejmě také uniklo, že pravidlo N+2, kdy nárok na čerpání evropských financí zaniká do dvou let od podpisu finančního memoranda, bylo díky úsilí europoslanců nových členských zemí změněno na N+3. Dále se podařilo obhájit současný stav, kdy spolufinancovat projekty mohou i soukromé společnosti. To klade mnohem nižší nárok na státní rozpočet.

Významnou změnou je rozšíření možnosti použít evropské peníze, a to na opravy bytového fondu a na zlepšení infrastruktury veřejné dopravy. Jako člen výboru Evropského parlamentu pro regionální rozvoj mohu tvrdit, že se těchto změn podařilo dosáhnout přes značný odpor některých europoslanců ze starých členských zemí.

Tvrzení Jana Zahradila o nulovém výsledku, který pro českého živnostníka znamená kompromisní návrh směrnice o liberalizaci služeb v Unii je úplným nesmyslem. Doporučuji mu, aby si prostudoval studii společnosti KPNG, kterou zadalo vypracovat ministerstvo průmyslu a obchodu. Přesvědčí se o tom, jak velmi se ve svých závěrech mýlí. Podle této studie přinese kompromisní návrh směrnice zvýšení HDP o 0,69 až 1,59 %. Přínos bude činit 17-40 miliard Kč. Přispěje k vytvoření téměř 19 tisíc pracovních míst a tržby vývozců vzrostou o 12,5 miliardy Kč. Tomu pan Zahradil říká, že si český živnostník nepolepší ani o píď.

U člena ODS mě také překvapuje skutečnost, že má něco proti spolufinancování projektů. Je přece spravedlivé, abychom k penězům daňových poplatníků z bohatších zemí přidali peníze vlastní. Výsledek je stejně pro nás výhodný. O tom by mohli mluvit starostové a primátoři obcí a měst, které úspěšné projekty realizovaly.

Za všechny příklady bych uvedl výstavbu velké čističky odpadních vod a kanalizace ve Znojmě, na niž Unie přispěla částkou zhruba půl miliardy Kč. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak odlišně smýšlejí o Evropské unii vrcholní představitelé ODS a jejich komunální či krajští spolustraníci. Rád bych věděl, co by sebevědomý Jan Zahradil dokázal v EU vyjednat sám. Odhaduji, že málo. Zatím je v parlamentu vnímán jako „Mister No“.