Právo - 12.2.2007
Památné bylo vylučování z ČSSD poslanců Jozefa Wagnera a Tomáše Teplíka na
popud předsedy Miloše Zemana v prosinci 1996.
Jako členové tehdejší opozice podpořili návrh státního rozpočtu, a tím umožnili
Klausově vládě další existenci. Wagner se tehdy neúspěšně odvolal ke sjezdu,
Teplík později vstoupil do ODS. Pamětníci bouřlivých dějů uvnitř poslaneckého
klubu soc. dem. vzpomínají, že se v jejich odsuzování obzvláště činil jistý
Miloš Melčák.
Na druhé straně se ozývají lidé, kteří připomínají revoltu Jiřího Paroubka ve vnitrostranické opozici vůči předsedovi Zemanovi. Vyloučen ale nebyl, ačkoli spolu se svými politickými přáteli Jiřím Horákem a Přemyslem Janýrem měl k tomu za Zemana v Lidovém domě poměrně blízko.
Minulou sobotu vyhrál Paroubek nikoli nad Melčákem, kterému ústřední výkonný výbor drtivou většinou zrušil členství ve straně, ale nad Zemanem. Konflikt uvnitř ČSSD by se podle mého názoru měl číst právě takto. Richard Falbr se svou neřízenou rázností navrhl proto vyloučit nejen poslance, ale i expředsedu. Paroubek chce být na sjezdu koncem března znovu zvolen do čela strany. Zeman veřejně vyzval delegáty, aby to nedopustili. To je personální podstata sporu. Jak se ale v závislosti na jeho výsledku může měnit podoba sociální demokracie?
Paroubkovi se zleva vyčítá loňský dokument Agenda 2010, v němž se ČSSD stavěla smířlivěji k úpravám sociálních dávek. Jenže Zeman loni v září uvedl, že by všechny nově zavedené sociální dávky a rodičovské příspěvky rovnou zrušil.
Striktně doleva by tedy nešel ani Zeman či jeho lidé. Také během vyjednávání o vládě doporučoval spíše opoziční smlouvu číslo dvě než spolupráci s KSČM. Neznamená to, že by za příznivých okolností neotočil, ale totéž by jistě provedl i Paroubek.
Existuje vůbec nějaký rozdíl mezi nabídkou dvou rivalů straně? V současné době ano. Zeman se nikdy nezajímal o ČSSD více než o krátkodobý nástroj svých mocenských plánů. Proto za jeho vedení vznikly základy dnešního stavu, kdy je soc. dem. konfederací krajských organizací, v nichž vládnou často místní seskupení bez větší propojenosti s ústředím.
Zemanovi to na pětiletý pochod z bezvýznamnosti do Strakovy akademie stačilo. Paroubek ale chce pojistit své postavení sympatičtější vizáží ČSSD. Vyslyšel proto myšlenku modernizace strany, která se objevovala už dřív, ale nahoře nebyl zájem nebo energie k jejímu uskutečnění.
Paroubkova modernizace se zatím podobá revoluci shora, protože ve zmíněných krajských a místních skupinách funkcionářů podporu nemá. Zvláště nelibě se tam nese záměr omladit členskou základnu a zvýšit její vzdělanostní úroveň. Rovněž chystané posuzování pořadí na stranických kandidátkách nestraníky v průzkumech veřejného mínění otevřelo proti Paroubkovi nejednu kudlu v socanské kapse.
Na druhou stranu se mnohým líbí rozšíření prvků přímé demokracie včetně volby předsedy všemi členy. Objektivně vzato je zajímavý také nápad učinit Masarykovu dělnickou akademii centrem informací a rozšíření obzorů pro členstvo.
Paroubek, ačkoli má jako každý politik k ideálu daleko, se snaží poprvé po listopadu 1989 udělat něco pro stranu jako takovou. Samozřejmě u toho nechce být škodný. Ale je to jiná cesta než Zemanovo přímočaré sobectví.