Evropské noviny - 23.11.2007
PRAHA/ŠTRASBURK - Romové, na českém území jedna z nejstarších minorit. V historii byli vyháněni, za návrat do země jim byly uřezávány uši. Část české společnosti se s nimi však stále nesmířila. V republice se tak střetávají dva názorové protipóly, jedni kritizují a dávají od nich ruce pryč, druzí chtějí najít cestu. Zkušenost s Romy má prakticky celá Unie. A idylické vztahy tradičního obyvatelstva s menšinou tmavé pleti nejsou takřka nikde.
Romové začínají pronikat do společenských elit. Jméno jim už dříve udělala zpěvačka Věra Bílá, vítězem jednoho z kol televizní soutěže Superstar se stal Vlasta Horváth. Stále větší oblibě se těší skupina Gipsy.cz. I přesto však zůstává velký blok mezi Čechy a Romy. Propast prohlubují i politici. Politologové se shodují, že nebýt vystěhování vsetínských Romů, o funkci předsedy KDU - ČSL a účasti ve vládě by si Jiří Čunek mohl nechat jen zdát. Využil xenofobních nálad. Sklidil za to úspěch.
„Napětí mezi Čechy a Romy se od roku 1989 zvýšilo,“ řekl EN senátor Richard Falbr. „Vláda Václava Klause odstranila povinnost odpracovat měsíčně určitý počet hodin, aby měli nárok na sociální dávky. To bylo špatně. Dalším důvodem prohlubující se krize je i to, že pracovní místa, která tradičně vykonávali Romové, dnes dělají Ukrajinci.“
Před rokem 1989 se československé úřady snažily řešit romskou otázku ústupky romskému etniku, sociálními dávkami, ale také tím, že se dělalo, jako by problém neexistoval. „Úřady chtěly mít klid a stát zaplatil, co bylo potřeba. Po listopadu ale tolerance skončila, některé věci vypluly, někde konfliktně, napovrch,“ uvedla EN poslankyně Evropského parlamentu Věra Flasarová.
Podle politiků, které EN oslovily, se vztahy Čechů s Romy od roku 1989 spíše zhoršily. Stále velká skupina Čechů pohlíží na Romy jako na příživníky, kteří jen vysávají stát. „Například podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z ledna 2007 šestasedmdesát respondentů považovalo osoby romského původu za velmi nesympatické,“ sdělil EN poslanec Ludvík Hovorka.
Romům, kteří nechtějí pracovat, zatím nahrává sociální stát. Dávky jim vystačí, nepotřebují si hledat zaměstnání. „Sociální dávky jsou poměrně vysoké. Někdy jsou vyšší, než kolik si mohou vydělat. To není motivující,“ pokračoval Falbr.
Přestože většina obyvatel Česka cítí vůči Romům averzi (také velký průzkum MF DNES, ve kterém odpovídalo 1500 osmnáctiletých, prozradil, že s Romem nebo Romkou by nechodilo pětasedmdesát procent respondentů), stát od sametové revoluce posun zaznamenal. Problémy začala řešit řada organizací. „Hodně se změnilo díky práci vládních i nevládních neziskovek. Vzniklo mnoho projektů, z nichž se některé prokázaly jako funkční a efektivní. Vzrostla podpora romské vzdělanosti, kultury, etnické identity, zaměstnanosti a pracovních návyků. Stále ale zůstává řada problémů, jako jsou vznikající ghetta, nebo problém lichvy, kdy lidé přistupují na extrémně nevýhodné půjčky,“ popsal pro EN senátor Jan Hálek.
KOMUNISTÉ „CIKÁNY“ NEPŘEVYCHOVALI
Nesnášenlivost pramení především z odlišného života Romů. Socialistický stát se pokusil změnit jejich návyky, z kočovníků se stali lidé, kteří měli bydlet stejně jako majoritní obyvatelstvo. Romové, tehdy ještě výhradně nazývaní Cikáni, se to nenaučili. Na druhou stranu však řada z nich potvrzuje, že by se ke kočovnému způsobu života nevrátila, už žijí jinak. Podle některých sociologů se tak nacházejí na poloviční cestě od kočování po klidné a fungující bydlení v domech.
Dovést je k tomu může mimo jiné vzdělanost. Ta zatím u romského etnika zaostává za českým průměrem. „Na vzdělávání příštích generací musíme klást velký důraz, jinak se jejich situace nezlepší. Vyžaduje to ale motivační politiku, tedy například bonusy za pravidelnou školní docházku či kvalitní výsledky dětí ve školách,“ uvedl EN senátor Jaromír Jermář.
V otázce vzdělávání Romů však nedávno Česká republika tvrdě narazila. Bude platit odškodné za to, že posílá romské děti do zvláštních škol. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl, že část romských dětí je ve zvláštních školách zbytečně.
„Podle mne soud nerozhodl správně. Romské děti často základní školy nezvládají. Pokud si někdo myslí, že zvláštní školy jsou speciálními školami výhradně pro Romy, mýlí se. Jen to tak může vypadat,“ vysvětloval EN politik, který svou odpověď řekl off the record, redakce EN tedy jeho jméno neuvádí.
HLEDÁNÍ KRÁLOVSKÉ CESTY K ÚSPĚCHU
Zkušenost s Romy má celá Evropa. Unie hledá cesty, jak posílit vztahy majoritního obyvatelstva a lidí tmavší pleti. Zločiny a násilí spojené s rasismem přitom v letech 2005 a 2006 vzrostly nejméně v osmi členských zemích Evropské unie. Problémy se prohlubují například v Británii, Německu nebo Polsku.
„V podstatě ve všech zemích Unie mají problémy s neadaptovatelnou skupinou Romů. Podívejme se jen na současné problémy s některými skupinami, které migrovaly do Itálie. Nedaleko Evropského parlamentu ve Štrasburku pravidelně bivakují se svými karavany Romové francouzští,“ popsal EN poslanec Evropského parlamentu Jaroslav Zvěřina.
„V tomto směru zatím nikdo nevymyslel žádnou královskou cestu k úspěchu,“ dodal europoslanec.
„Všude jsou problémy, všude hledají nové cesty. Ale případ Francie se mi zamlouvá. Romové tam kočují, pobírají dávky. To vše ale pod podmínkou, že alespoň posílají děti do školy,“ uzavřel Falbr.