Evropské noviny - 26.1.2007
PRAHA / BRUSEL - Podivná reforma, cukr a bič Evropské unie, metla českého cukru. Tak hovoří zemědělci o reformě, kterou Unie zažívá v otázce cukru. Evropa se dosud neshodla na tom, zda změny v této oblasti budou pro zemědělce spíše podpůrné nebo likvidační, dojít by mělo ke snížení produkce o šest milionů tun během čtyř let. Jasno zatím nemá ani Komise, která zaregistrovala jen zlomek předpokládaného objemu „nevýroby“. Své zatím vědí jen obyvatelé Hané - tamní výrobu zastavuje odchod společnosti Eastern Sugar z České republiky a jednou z příčin je právě reformní politika Evropské unie.
Světová obchodní organizace (WTO) dlouho tlačila na uvolnění obchodu a snížení výroby cukru. Změny odmítali především zemědělci, obávali se snížení příjmů a upozorňovali, že část obyvatelstva tak přijde o zaměstnání. „Dohodli jsme se na radikální reformě cukerného pořádku, který se nezměnil skoro čtyřicet let. Je to historický okamžik,“ prohlásila po dojednání principů reformy v listopadu 2005 Margaret Beckett, ministryně zemědělství Velké Británie - země, která Unii tehdy předsedala.
Podle odborníků je však reforma nutná a nevyhnutelná. „V Unii fungoval trh beze změn dlouhá léta. Systém minimálních cen cukrovky, cukru a celních opatření tento trh silně deformoval. Výsledkem dlouhodobé diskuse se tak stala reforma, která má přinést snížení ceny cukru o třetinu a restrukturalizaci celého cukerného průmyslu,“ řekl EN místopředseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jiří Hanuš.
Původním záměrem států Evropské unie bylo procentuální snížení kvóty pro cukr, platné ve všech zemích společenství. Některé státy, včetně České republiky se však k návrhu vyjádřily zamítavě a výsledkem jednání se tak staly restrukturalizační podpory pro výrobce cukru, kteří omezí či ukončí svou produkci.
Unie si v první řadě klade za cíl snížit nadvýrobu, tedy snížit celkovou kvótu. Nabídla proto cukrovarům odškodné - 730 eur dostanou za každou tunu, kterou nevyrobí. Restrukturalizační podpora bude vyplácena čtyři roky - první dva roky bude činit 730 eur za tunu odevzdané kvóty, ve třetím roce 625 eur a 520 eur v roce posledním. „Součástí reformy jsou i zaručené kompenzace pro pěstitele cukrovky, a to až do výše 64,2% z cenových ztrát,“ popisuje Jiří Hanuš. Žádosti o kompenzace ve druhém roce reformy vyprší už na konci ledna letošního roku.
KOMISAŘKA: SNÍŽÍM KVÓTY!
Tuzemští politici však nejsou v pohledu na reformu jednotní. Jestliže se místopředseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny domnívá, že byl systém dekadentní a reforma nevyhnutelná, předseda stejného výboru Jiří Papež je k politice Bruselu kritičtější. „Je to křečovitá snaha Unie něco řídit a diktovat. A tak trochu zalíbit se,“ uvedl EN Papež. „Pokud by se měl trh s cukrovou řepou opravdu liberalizovat v celé Unii, za což bych se přimlouval, byli by naši výrobci konkurenceschopní a žádnou podporu by nepotřebovali. Ale toho se ani nedožijeme.“ Upozorňuje také na to, že se v rámci EU nerozlišují oblasti, kde má cukrová řepa vhodné klimatické a půdní podmínky pro pěstování. „Navíc považuji za nešťastné nutit členský stát k tomu, aby se stal dovozcem cukru i přesto, že je schopen si ho sám na svém území vyrobit,“ kroutí hlavou Papež.
Rozporuplné pocity ovládly i Evropskou komisi. „Z dosavadního vývoje na období 2007/2008 jsem extrémně zklamaná. Naším cílem bylo snížit produkci cukru o tři až čtyři miliony tun a zatím to vypadá na méně než jeden milion. Nechápu, proč je snížení tak malé,“ přiznává eurokomisařka pro zemědělství Mariann Fischer Boel. „Pokud se nám nepodaří produkci dostatečně omezit, budu nucena na konci tohoto procesu snížit všechny kvóty bez kompenzací,“ hrozí producentům.
NEFÉR HRA EASTERN SUGAR
Českým výrobcům teď více než postoje Evropské komise zamotal hlavu přístup britsko-francouzské společnosti Eastern Sugar. Je držitelem jedné pětiny české kvóty na produkci cukru, v závěru roku 2006 však přišla se zprávou, že s výrobou končí. Dvacet procent české kvóty firma nechce vrátit české vládě, od které ji získala, ale odevzdá ji přímo Evropské komisi. A v republice se tak opět sníží výroba. „Česká republika snad jako jediná připustila, aby se kvóty na produkci cukru nedostaly k zemědělcům, ale cukrovarům. Ty byly vzápětí prodány zahraničním firmám, takže podobné důsledky se daly předpokládat,“ zhodnotil situaci pro EN europoslanec Richard Falbr.
Zemědělci po zveřejnění zprávy o odchodu Eastern Sugar ze země protestovali před pražskými ambasádami Německa a Velké Británie. S transparenty v rukou upozorňovali na skutečnost, že zhruba sto padesát podniků, pěstujících cukrovku, přijde kvůli odchodu společnosti o svůj odbyt. „Je zvláštní, že Eastern Sugar odchází, měla tady dobré předpoklady pro další fungování. Ale musíme si uvědomit, že vyinkasuje za každou tunu nevyrobeného cukru stovky eur. To jí při rozhodování mohlo sloužit jako dobrá motivace,“ vysvětloval EN generální ředitel Moravskoslezských cukrovarů Stanislav Tobola.
Rozhodnutí Eastern Sugar je pro tuzemské pěstitele podle analytiků velmi bolestivé, vrácení celé její cukerné kvóty je ztrátou pro celou republiku. „Z pohledu práva a uzavřených dohod nelze nic namítat, ale z morálního hlediska je to podraz na naše pěstitele,“ netají se svým názorem na odchod společnosti Jiří Hanuš. „Bohužel je to daň za rychlou privatizaci a snahu dostat rychle cizí kapitál do tohoto odvětví.“