Profit - 29.10.2007
Za skluz při schvalování operačních programů pro čerpání evropských dotací může nejen česká vláda, ale také bruselští úředníci. Alespoň takto vnímá situaci europoslanec Jan Březina, který s kolegy poslal kritický dopis eurokomisařce Hübnerové.
DOPIS EUROKOMISAŘCE
Česká republika je ve vyjednávání o operačních programech nutných pro čerpání unijních dotací absolutně poslední evropskou zemí. Čerstvý vítr se do líných plachet byrokracie pokusil vnést europoslanec Jan Březina, podpořený dvanácti svými kolegy.
V dopise zaslaném komisařce Danutě Hübnerové žádá Evropskou komisi o zařazení vyšší rychlosti, jemně také naznačuje, že Česko je posuzováno přísněji než jiné země. Jde o zbytečné mlžení či dokonce snahy tohoto europoslance přenést chyby svého stranického kolegy Jiřího Čunka na Brusel, nebo jsme svědky efektivního lobbingu?
***
PRO
Europoslanec Jan Březina (KDU-ČSL)
Dopisem se snažíme celé jednání posunout kupředu, vyjadřujeme jím naše znepokojení nad současnou situací. Naším záměrem nebylo Evropskou komisi obviňovat nebo ji napadat, jde spíše o lobbování za rychlé uzavření jednání o operačních programech. Zatím je totiž čas jednat. Nebude-li však do konce roku schválena většina programů, začne být situace kritická. Je třeba, aby tři čerstvě schválené programy následovalo i 21 programů zbývajících. Na české straně začíná být patrná frustrace z toho, že vyjednávání s Komisí se v některých případech zasekává na technických detailech a obecných připomínkách. I když část viny nepochybně leží na české straně, ze strany Komise postrádám tah na branku a vůli směřovat jednání k úspěšnému konci. Je na pováženou, když i u kvalitně připravených operačních programů, jako je Podnikání a inovace, Doprava nebo Regionální operační programy, Komise svůj souhlas z nepochopitelných důvodů stále odkládá - v řadě případů mám opodstatněné podezření na „měření dvojím metrem“, kdy je s Českem zacházeno přísněji než s některými jinými členskými zeměmi.
Za zpoždění přitom zčásti může i rezortní přístup, který byl nastaven již za minulých vlád s účastí ČSSD. Každé ministerstvo si chtělo pro sebe urvat kousek pověstného koláče a výsledkem je, že máme nejvyšší počet operačních programů z celé EU, které mezi sebou nejsou dostatečně provázané a místy se překrývají, což nám samozřejmě Komise vytýká. Ukazuje se navíc, že některá ministerstva si vzala příliš velké sousto a v přípravě programů dlouhodobě pokulhávají. Potýkají se s nedostatečným personálním a technickým zajištěním, a to i v době, kdy by jednání s Evropskou komisí měla finišovat.
PROTI
Europoslanec Richard Falbr (ČSSD)
Iniciativu jsem se rozhodl nepodpořit. Už jen proto, že ze zpoždění při schvalování operačních programů obviňuje předchozí vlády. Přitom premiér Topolánek a jeho ministři měli více než rok času na to, aby se na vyjednávání s Komisí dobře připravili. Proč to ale neudělali? Ministr Jiří Čunek, který je garantem a koordinátorem celého vyjednávacího procesu, bohužel asi neměl na tyto „banality“ čas, jelikož řešil mnohem „důležitější věci“, jako například obvinění z braní úplatků.
Od svého nástupu do funkce se systematicky vyhýbal možnosti setkání s komisařkou Hübnerovou a dával přednost například návštěvám veletrhů. Za jednoho z hlavních vyjednávačů zase jmenoval tajemníka vsetínské radnice pana Půčka, který při jednáních s Komisí nepromluvil ani slovo. Právě pan Čunek tak nese za špatný stav programů a za zpoždění ve vyjednávání plnou politickou zodpovědnost.
Signatáři dopisu dále tvrdí, že udělají vše, co je v jejich silách, aby pomohli českým úřadům předložit opravené verze všech programů. To je ale čirý populismus. Poslanci totiž nemají na jejich vznik přímý vliv a navíc u jednání mezi českou stranou a Komisí ani nejsou přítomni. Takže informace, kterými disponují, jsou jen z druhé ruky. Navíc: proč neudělali něco dřív? To jen nečinně přihlíželi tomu, jak Česko předložilo programy jako poslední členská země?
Dopis také obviňuje Evropskou komisi z toho, že vůči České republice uplatňuje jiné podmínky a jiné standardy než vůči ostatním zemím. Přitom je zcela evidentní, že si za špatný stav operačních programů můžeme sami. Potvrzuje to i odchod paní Kuchtové z ministerské funkce, odůvodněný právě nezvládnutou přípravou na čerpání z evropských fondů.
Topolánkova vláda měla dostatek času se na vyjednávání s Komisí dobře připravit. Bohužel dala přednost realizaci personálních čistek: Topolánek slíbil,noc dlouhých nožů‘ a svůj slib dodržel. Výsledkem je to, že z ministerstev odešly a neustále odcházejí stovky odborníků, které se nedaří nahradit. Současné problémy ministerstva školství jsou toho jen smutným příkladem.