Články, rozhovory | Richard Falbr

Měnící se role odborů v jednadvacátém století

ČRo 6 - 1.5.2008

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartmann. První květen bývá veřejností vnímán buďto jako první máj - lásky čas, nebo jako den Svátku práce. My se v následujících minutách budeme držet druhého pohledu na datum prvního května. Ti dříve narození si určitě ještě dobře pamatují různé mohutné prvomájové průvody, kdy se manifestovala jednota pracujícího lidu a podpora komunistické straně. Po listopadu 1989 prvomájové nadšení značně ochablo a nebýt levicových politických stran, nekonaly by se prakticky žádné větší akce slavící první květen jako svátek práce. Přitom by se zdálo, že první květen bude spíše v režii odborů. Ty si samozřejmě Svátek práce rovněž připomínají, ale očekávalo by se, že právě z jejich strany budou akce mohutnější. Proč tomu tak úplně není? Jaké postavení mají odbory v české společnosti a v Evropské unii? Jak se mění role odborů s postupující dobou, kdy stále častěji lidskou práci nahrazují moderní technologie a kdy dochází k takzvané globalizaci? Odpověď nejen na tyto otázky se pokusí nalézt dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám, jak velí čtvrteční tradice jenom jednoho hosta, tentokrát je jím Richard Falber, poslanec Evropského parlamentu a mimo jiné bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, dobrý den.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Dobrý den.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o roli odborů, možná bychom mohli začít právě tím Svátkem práce. Jaký je váš názor na to, že v české společnosti za prvé tento svátek není až tak vnímán jako něco významného a lidé spíše první květen berou jako den volna nebo možná jako lásky a čas a také v této souvislosti, jak se díváte na to, že když už někdo vnímá první květen jako svátek práce, tak spíš se soustřeďuje na to, co tomu říkají politické strany, jaké akce chystají, a především levicové strany a málo se mluví o odborech.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Já si myslím, že to je tím, že ten Svátek práce se u nás podobně jako mnoho jiných věcí, úplně zprofanoval. Já si pamatuji na dobrovolně povinné První máje na Letné, které potom byly zajišťovány tím, že se tam prodávaly tvrdé sparty a kvalitní párky ve střívkách. Ale já si myslím, že je to velká škoda, protože Svátek práce se začal oslavovat po vítězné stávce ve Spojených státech. První máj vůbec nebyl předtím spojen se socialistickými nebo komunistickými hesly, papaláši. Ale tak jako mnoho jiných věcí, jak jsem říkal, ten První máj zprofanoval, dneska se na něj řada lidí dívá jako na něco, co bylo spojeno výlučně s tím minulým režimem. V celé demokratické Evropě se svátek oslavuje, odbory pořádají manifestace připomínající to, čím je práce cenná a také prodávají ve skutečnosti sebe jako někoho, kdo dbá o to, aby práce byla slušně placená, aby lidé pracovali ve slušných pracovních podmínkách. Rozhodně to tam není vnímáno jako levicová akce. Koneckonců za Bati ve Zlíně se organizovaly První máje. Baťa si svých dělníků vážil a nepovažoval to za nic špatného. Takže já bych řekl, že to je tak, jak se často říká to klišé, tíživé dědictví minulosti.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
A proč podle vašeho názoru se v současné době nedaří odborům prodat tento svátek nějak výrazně lépe, aby přilákaly pozornost širší veřejnosti?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Já si myslím, že to je celková atmosféra ve společnosti. Dřív za první republiky i za Rakousko-Uherska existoval bohatý spolkový život. Vedle odborů to byly různé spolky. V takovém městě jako jsou Louny bylo šedesát spolků. Dneska všechny spolky stačí vymazat jedna blbá telenovela. Prostě lidé nemají ani chuť, ani potřebu, někdy ani čas se stýkat. Jsou samozřejmě výjimky, ale ta touha těch lidí, kteří společně smýšlí nebo mají společné názory se sejít a diskutovat o nich, tu není tak silná. Já vím, že jsem se celou dobu jako předseda odborů nejprve v Československu před rozdělením a potom v České republice snažil, aby se zorganizovalo něco důstojného na Prvního máje. Většinu se nám to nedařilo. Takže dnes už zřejmě v České republice na dlouhou dobu pochody vymizely a místo nich se hledají alternativní akce. Lidé se sejdou, připraví hezké odpoledne pro děti nebo pro zájemce. Ten pohled na tribunu na Letné, předtím na Václaváku, kde stáli představitelé komunistické strany a mávátky zdravili lidi, kteří byli nuceni pochodovat, se opakovat samozřejmě nemůže.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Ale samozřejmě doba se mění a mění se i role odborů. Kdybychom tedy měli ještě připomenout, tak Svátek práce vznikl na základě vystoupení dělnictva ve Spojených státech, kde se protestovalo za zkrácení pracovní doby na osm hodin denně, to už v dnešní době se bere jako, dalo by se říci, samozřejmost. Tímto směrem už odbory upínat svoji pozornost nemusí, alespoň mám tím na mysli Českou republiku nebo Evropu.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
To vás bohužel musím opravit, protože naopak se objevují tendence, aby lidé dělali déle. A my jsme z toho důvodu zablokovali docela úspěšně v Evropském parlamentu směrnici o pracovní době, která měla umožnit, aby v dobách, kdy je potřeba víc práce, lidé dělali dvanáct navíc hodin týdně. Jedna z prvních úmluv Mezinárodní organizace práce, která vznikla v roce 1919 se právě týkala délky pracovní doby a došlo se k číslu osm hodin denně, a to proto, aby ten člověk zaměstnanec měl čas na odpočinek, na výchovu svých dětí. Tehdy ta organizace mezi MOP tripartitně vznikla, se dokázala shodnout na řadě věcí, protože ta vazba těch velkých podniků na města byla přímá. Ti majitelé těch továren měli zájem na tom, aby jejich zaměstnancům vyrůstaly děti, které jednou nastoupí na místo otců a maminek, a tak se podařil prosadit řadu věcí, které najednou dnes jsou zpochybňovány pod různými hesly. Takže v současné době to postavení odborů v Evropské unii, a to mě dost překvapilo poté, co jsem byl zvolen do Evropského parlamentu, je vystaveno velkému tlaku a musím říct, že evropské odbory a odbory v jednotlivých členských zemí jsou v defenzivě, protože se objevují návrhy, které jsou pro odbory a jejich členy nepřijatelné.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Chcete tedy říct, že na začátku jednadvacátého století se svět nebo alespoň Evropa vrací obloukem zpátky tam, kde už kdysi svět byl a tedy k boji za osm hodin pracovní doby denně? Protože samozřejmě v některých odvětvích nebo v některých firmách může být tlak na lidi, aby určitou formou přesčasu pracovali více, než je potřeba. Ale myslíte si, že tedy to je tak rozšířený jev, že vážně hrozí to nebezpečí, že se bude muset svést tvrdý střet o osmihodinovou pracovní dobu?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Některá čísla hovoří o tom, že šedesát až sedmdesát procent pracovních míst vytváří v Evropě malé a střední podniky. Malé a střední podniky chtějí a jejich organizace je zastřešují, chtějí, aby byla větší pružnost. To znamená, malý podnik vyhraje určitou zakázku, potřebuje nabrat lidi, potřebuje tu zakázku odvést v nějaké krátké době a pak je potřebuje propustit. To samozřejmě naráží na pracovní právo tak jak se utvářelo téměř sta let a právě na ty limity, o kterých jste mluvil, to znamená, osmihodinová pracovní doba. Dnes je běžné, že zejména mladí lidé ve firmách, třeba nadnárodních, které působí i u nás, pracují mnohem déle, než je osm hodin týdně. Můj syn je advokát a pracuje také déle než osm hodin denně. Mně to přijde takové podivné, protože kdy máte potom mít čas na odpočinek, na děti, na výchovu, rodinu? Ale to je tendence, která možná bude trvat, nebo stav, který bude trvat třeba během těch let, kdy ten mladý člověk si potřebuje zajistit slušné živobytí, byt a prostředky, na které my jsme třeba čekali léta. Vrátím se k tomu, ta tendence tu nepochybně je a nejen to, objevují se v posledních třech rozhodnutích Evropského soudního dvora tendence vůbec zpochybňovat některé kolektivní akce odborů pod záminkou, že nejsou přiměřené. K tomu existuje úmluva 887, o sdružování odborů, pak bohatá jurisprudence podle toho, jak se historicky konflikty vyvíjely. A najednou tu máme fenomén, který je nový a sice, že z jedné nové členské země chtějí lidé jít pracovat do staré členské země, kde jsou samozřejmě daleko vyšší výdělky. Oni jsou ochotni dělat za menší výdělky. Odboráři brání ta pracovní místa. Je to případ Švédska, rekonstrukce školy ve Volksholmu, blízko Stockholmu a Lotyši, kteří tam chtěli pracovat za velmi skromných podmínek, tak ta jejich firma se obrátí na Evropský soudní dvůr a ten rozhodne, že ta akce byla nepřiměřená. To vnáší velkou nervozitu do odborového hnutí ve starých členských zemí, ale do Evropské odborové konfederace, která zastřešuje evropské odbory, velmi silně. A teď se hledá způsob, jak tomu čelit. Já sám jsem těm věcem, které si odbory vybojovaly za těch sto let, já jsem s tím spokojený. Já si myslím, že odbory se zasloužily o to, že v západní Evropě nebo v Evropské unii je ten evropský sociální model a že tam život je nesrovnatelně lepší než v kterékoliv jiné části světa. Myslím si, že to má Evropská unie stále držet, že to musí udržet, že není možné ustupovat řečem o tom, že musíme koukat na asijské trhy, že musíme být konkurenceschopní. Nikdo přece nechce, aby tu vládly poměry jako v Číně nebo v Indii? Ale je to věc, za kterou bude potřeba bojovat a myslím si, že k tomu musí se i práce odborů, těch jejich centrál, zmodernizovat.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Tentokrát je zaměřen na měnící se roli odborů v jednadvacátém století. Hostem je Richard Falbr, poslanec Evropského parlamentu a mimo jiné bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. Já bych se vrátil k postavení odborů v České republice nebo v bývalém Československu. Odbory si také prošly zajímavým vývojem když se to tak vezme, protože před listopadem 1989, revoluční odborové hnutí bylo velmi zprofanované, bylo velmi svázáno s komunistickým režimem, takže ty odbory neměly žádnou autoritu a byly spíše považovány za nutné zlo, kde lidé maximálně z toho těžili nějaké kolekce na Vánoce, rekreace a podobně. Pak tedy přišel listopad 1989, nemýlím-li se, byly různé stávkové výbory, z nich se formovaly, dalo by se říci, nové odbory. Došlo k tomu tedy, že Revoluční odborové hnutí bylo zrušeno a na zelené louce se vytvořily nové odborové svazy, které samozřejmě převzaly členstvo i majetek a odbory byly vlastně v nové době, kdy lidé byli nadšeni z pádu komunismu, kdy se hovořilo tom, že ta společnost a ekonomika musí projít masivní transformací. V té době se hovořilo také o tom, že některé kroky je třeba podpořit, přimhouřit oči a tak dále. Dá se tedy říci, že v té době odbory plnily trochu jinou roli, než plní v té vyspělé společnost, že se musely držet zkrátka, že v Československu tehdy byl udržen sociální smír a došlo skutečně k zásadním změnám v ekonomice?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Musím potvrdit to, co jste říkal. My jsme skutečně nepostupovali tak, jako v jiných postkomunistických zemích, ve kterých se jenom tak recyklovaly ty stávající odbory, ta stávající Revoluční odborová hnutí, ať už se jmenovala jakkoliv, a vedle nich vznikly nové odbory, které ovšem byly bez prostředků. To ovšem vedlo k tomu, že ten vliv a ta síla těch odborů v těch postkomunistických zemích byla velmi malá. Výjimkou bylo Polsko, kde existovalo silné odborové hnutí Solidarita, které se ale bohužel potom proměnilo v politické hnutí. Šlo do voleb, vyhrálo volby a dneska ta Solidarita ztrácí na vlivu. To je poučka, kterou je třeba respektovat. Odbory nemají dělat politiku, kterou dělají politické strany. A přestože někteří naši pravicoví politici napadají naši konfederaci, že je politická a že to je odnož socdem, je to hloupost. Odbory mají jiné poslání, jiné prostředky. Samozřejmě, že levicové strany mají snahu o to, udržet s odbory dobré vztahy, protože odbory mají pevně organizované struktury, mají také prostředky a hodí se to, ale mnohokrát se stalo, že levicová vláda udělá věci, které by ani pravicová vůči odborům si nedovolila.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Dobře, ale v této souvislosti, myslíte si, že bylo úplně taktické nebo je šťastné, když někteří představitelé odborů kandidují ať už na kandidátkách některé strany, většinou to bylo sociální demokracie nebo jako nezávislý právě s podporou těch politických stran? Nemůže to škodit pověsti odborů a nenahrává to těm pohledům, že tedy odbory jsou těsněji spjaty, než by bylo zdrávo právě se sociální demokracií?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
To je taková nepřesná věc, protože týká se to hlavně mě a Milana Štěcha, který je současným předsedou konfederace. My jsme kandidovali do Senátu.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Ale také do sněmovny se dostali někteří.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Já vím, ale to je věc na Západě naprosto běžná, že odboráři sedí v Bundestagu za první republiky a za Rakousko-Uherska to bylo také běžné.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
To já nezpochybňuji, jenom jsem hovořil v té souvislosti, když jste tvrdil ...

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Já vím, že potom to vede k tomu, že po zasedání tripartity ministr práce Nečas řekne posměšně na adresu Milana Štěcha: On tady vedle mě sedí sociálně demokratický senátor. No, tak co si o něm mám myslet? Já jsem ze strany vystoupil, když jsem byl zvolen do té vysoké odborové funkce a mně to samozřejmě uvolnilo ruce. Milan to nepovažoval za nutné, také byl potvrzen drtivou většinou na sjezdu. To by si ti politici, kteří kritizují, měli uvědomit. Odboráře totiž volí všechny strany. Odboráři nevolí jenom levicové strany. My máme odboráře, kteří třeba mají velmi dobré zaměstnání, mají dobré platy a prostě věří tomu, co říkají pravicové strany a volí je. Já si pamatuji, že náš příspěvek polepšení výsledku té které levicové strany byl velmi minimální, když jsme třeba rozesílali na základní organizace přehled hlasování ve věcech, které se nás týkaly a kdo hlasoval. Vrátím se k té závislosti na stranách. Mně se hrozně líbil výrok amerického předsedy Lane Kirklanda, který sem přijel na začátku devadesátých let a měl manželku Češku. A ten, když jsme se bavili o vztahu odbory - politické strany, řekl: My milujeme všechny politické strany, ale žádnou z nich si nevezmeme. A ono to v angličtině zní legračněji. To je myslím věc, kterou je potřeba držet. To, že je napadán třeba kolega Štěch, mě to vždycky štve, protože, když vládnul Špidla, tak se připravila reforma, kterou dělala Špidlova vláda a proti ní demonstrovala konfederace, zrovna tak jako proti reformě Topolánka a tehdy je ale samozřejmě odbory chválily, že demonstrují proti Špidlovi a dneska jim nasazují psí hlavu. Já se pamatuji to nepochopení pro to, co odbory jsou. To pramení prostě z toho, že čtyřicet let odbory nedělaly, to co mají. Dělaly, hrály úlohu jako takového sociálního zařízení, kolektivně nevyjednávali a také lidi nejsou zvyklí na to, že když něco chtějí mít, tak si to musejí vybojovat. Na to ty lidi na Západě zvyklí jsou. U nás ne. U nás vždycky se všechno vyřešilo zásahem hodnýho okresního tajemníka, nebo někoho, kdo stál výš, pokud měl náladu to udělat. Vrátím se k tý vaší otázce. O naše vystupování v průběhu devadesátých let, já musím říct, že to je velmi dobrá otázka, protože my jsme se skutečně chovali rozumně, ale dosáhli jsme jako žádný odbory v žádný postkomunistický zemi toho, že jsme za několik let vymazali tu třicetiprocentní inflaci, po který vyskočily ceny poté, co se uvolnily za Klausovy vlády. Jistě se na to pamatujete. Musím říct, že v tý době jednala jak česká, tak federální tripartita. To, co se stalo teď, jak Topolánek seřval odboráře a zaměstnavatele, to by se za Klause nikdy nestalo. Klaus jednal v tripartitě velmi korektně. Samozřejmě, že v některých případech s námi nesouhlasil, ale nikdy si nedovolil chovat se tak, jak se chová Topolánek. Respektoval to, že ti šéfové těch odborových svazů jsou voleni v tajných volbách na sjezdech, které jsou úplně demokratické. To není možné zmanipulovat delegáty, nebo jim nařídit, aby volili někoho. Tohle to respektovala i řada jiných inteligentních politiků, vzpomínám si třeba na Pilipa. Ale já mám dojem, že ta úroveň tý naší reprezentace vládní klesá, protože některé výroky jsou podobné tomu Mackovu výroku, myslím bývalého poslance a ministra Macka v roce 1990, kdy ve Federálním shromáždění se mluvilo o odborech a on řekl: Odborům je potřeba zakroutit krkem. Tak takovou mají představu někteří lidé o odborech. Přitom odbory prospívají společnosti tím, že pomáhají udržet slušné podmínky a slušné platy na pracovišti. On je velký rozdíl mezi devadesátými lety a tím, co prožíváme dneska. Marně jsme se pokoušeli, aby do těch smluv o příchodu investorů a o pobídkách, se dostalo ustanovení, že budou respektovat svobodu odborového sdružování. Dneska na těch /nesrozumitelné/, kde se postavily ty nové haly, skoro nikdy nenajdete odbory, a proto tam drží mzdy na mizerný úrovni, na osmi tisících, což je dneska, myslím, minimální mzda. To prostě není správný postup. Když se někdo pokusí založit odbory v hypermarketu, tak ho vyhodí. A ty zaměstnavatelé na to našli jednoduchý řešení, prostě mají termínované pracovní poměry a neobnoví tu pracovní smlouvu. To vede k tomu, že přijdete do libovolnýho hypermarketu a vidíte, jak se tam neustále střídají pokladní. Polovina pokladen je volná, protože prostě ti lidé za těch podmínek tam nechtějí dělat.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
V této souvislosti, pokud bych se mohl vrátit ještě do devadesátých let, tak to musela být také zvláštní doba v tom slova smyslu, že česká nebo tehdy československá ekonomika chtěla konkurovat výrazně levnou pracovní silou, takže to možná také dost ztěžovalo tu roli odborů, kdy tedy byl zájem na tom držet ty platy docela nízko.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Ona existovala za Klausovy vlády mzdová regulace, což bylo takový legrační, ty liberální postoje ODS. A ono nám to ve skutečnosti prospělo, protože oni vždycky řekli, kolik má být mzdová regulace a tak my jsme řekli, tak to chceme. A ti zaměstnavatelé také. Ale faktem je jedna věc. My jsme si uvědomili, my jsme nepoložili, české odbory nepoložily jediný podnik mzdovými požadavky. To se nestalo ani v jednom případě. Podniky položily jiní lidé. Ale my jsme si uvědomovali, protože přeci jen jsme vytvořili týmy velmi kvalitní, zejména makroekonomů, že, pokud bychom chtěli inflační mzdy, tak to budou bezcenné papíry, takže my jsme vždycky drželi mzdy za růstem produktivity práce. Jsem se každoročně s vedením konfederace scházel s vedením České národní banky. Konfederace v tom pokračuje, a tam jsme se dohodli o tom, jaké nárůsty mezd můžeme reálně požadovat. A musím říct, že jsme se většinou s představiteli České národní banky shodli a pak jsme podle toho postupovali. Samozřejmě jsou mimořádné podniky, kde jsou odbory velmi silné. Nejlepší odborová organizace vůbec je ve Škodě Mladá Boleslav také proto, že Němci jsou slušní a ty odbory k nim mají vztah jako k partnerovi, uznávají i jejich roli ve společnosti, tak víte, že se konala výstražná stávka kvůli mzdám, a pak došlo k něčemu neuvěřitelnému, že prezident začal mluvit do kolektivního vyjednávání, to jsem tedy zůstal v úžasu nad tím stát. To, že rozumí jiným věcem jako globálnímu oteplování, budiž, ale plést se do kolektivního vyjednávání? Přitom my jsme se s Klausem celkem dobře shodli, když jsme spolu jednali o roli odborů, ale on zdůrazňoval tak jako to dělávají politici jeho přesvědčení, že odbory mají působit pouze v podnicích, nikoliv na úrovni státu. Přitom nám se podařilo dosáhnout v těch devadesátých letech na počátku devadesátých let, že se přijali velmi dobrý zákony o kolektivním vyjednávání, o odborovém sdružování. Takové zákony nemá ani každá západoevropská země, ale prostě naši lidi nejsou zvyklí na to, když chcete něco prosadit, tak musíte také něco udělat. Já bych řekl, že u nás je právní úprava velmi dobrá pro práci a postavení odborů, ale praxe je vymahatelnost práva je bohužel horší.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Tentokrát je zaměřen na měnící se roli odborů v jednadvacátém století. Hostem je Richard Falbr, poslanec Evropského parlamentu a mimo jiné bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. Kdybych se měl ještě chvíli podržet těch devadesátých let, tam byla ještě další taková specifická situace a to struktura tehdejšího československého průmyslu, který byl tehdy zaměřen na těžký průmysl. Jednak to souviselo s tím, že se tady ničilo životní prostředí, jednak i spousta těchto kolosů byla zastaralých. Ty pracovní podmínky tam byly velmi špatné a tak dále. Bylo také zřejmé, že v takovéto podobě ty podniky nepřežijí. Opět to byla taková zvláštní situace, kdy odbory na jednu stranu musely tedy hájit zájmy svých členů. To znamená, zaměstnanců a na druhé straně bylo zřejmé, že některé ty podniky zkrátka zkrachovat musí, nebo se musí výrazně změnit a je zajímavé, že také i v této oblasti se podařilo v těch devadesátých letech udržet sociální smír, že nedošlo k nějakým dramatickým protestům, k nějakým dlouhotrvajícím stávkám, generálním stávkám a tak dále.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Zčásti to bylo proto, že těch drastických případů pádů velkých podniků nebylo zas tolik. Samozřejmě vzpomínám si na kladenskou Poldovku. Úplně zbytečně podle mě zanikl obrovský podnik, protože pak nastal po několika letech obrovský boom a poptávka po železe a po oceli. Já si myslím, že tehdy stálo zato udělat okupační stávku a toho Stehlíka tam nepustit a donutit vládu, aby si ten podnik vzala zpátky a zprivatizovala ho pořádně znovu. Faktem je, že Češi moc bojovní nejsou a odboráři také ne. My, když jsme chtěli zorganizovat protestní akci a tehdy jsme jich zorganizovali několik a velkých v Praze, tak jsme museli objet celou republiku, mluvit s těmi lidmi, udělat nejprve shromáždění. Naši lidé nejsou moc bojovní. Tak já jsem si často vzpomínal jako předseda odborů, kdybych tak měl francouzské odboráře. Francouzi jsou kdykoliv připraveni naskákat na barikády. Odborová organizovanost je poměrně nízká, ale oni to prostě mají v krvi. Vědí, že když něco chtějí, tak se o to musí brát. A také samozřejmě ten postoj té společnosti k akcím, které dělají odbory, není nepřátelský. Ve Francii stávkujou na letišti a nikdo tam nenadává. Já jsem zažil stávku hasičů v Bruselu, na letišti v Bruselu, kvůli kterým celý den nelítali letadla a tam ani jeden člověk neřekl slovo proti odborům, každý k tomu přistupuje tak: Dneska stávkují oni a zítra můžeme stávkovat my. Je to považovaný za samozřejmý právo těch odborů. Kdežto u nás hned média spustí, že si berou odbory jako rukojmí ty nebo ty nebo ty, prostě oficiálně nikdo nezpochybní právo na stávku, protože je také zaručeno ústavou. Ale ta tendence nebo atmosféra je vyloženě nepřátelská vůči čemukoliv, co odbory organizují. Takže já si myslím, že to také může být příčinou, že sociální smír byl udržen nejen tím, že jsme se chovali rozumně, že se jednalo v tripartitě, že se řadu věcí podařilo dohodnout. Já si vzpomínám například na to, když se novelizoval zákon o konkurzu, tak my jsme prosadili poměrně malou demonstrací před sněmovnou, že se prostě na první místo při vypořádání toho padlýho podniku dávají peníze zaměstnancům a také jsme zajistili to, co dělalo takové problémy v Rusku a v jiných státech postkomunistických, že se prostě přestaly vyplácet mzdy. Tak my jsme prosadili to, že mzdy vyplácí úřad práce, a potom se hojí na tom zbytku toho podniku. To byly poměrně značný úspěchy. A myslím si, že ta atmosféra v těch devadesátých letech jakkoliv potom skončila potom tou krizí hospodářskou tak byla lepší. Nebyla tak vyhrocená, jako je teď ta politická situace. Já jsem seděl osm let v Senátu, tak vím, jaká tam byla atmosféra a jaká je atmosféra ve sněmovně. To mě dost překvapuje po téměř dvaceti letech po pádu berlínské zdi, že se setkáváme s takto rozdělenou společností.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Když jsme u té bojovnosti, tak samozřejmě jsou různé akce a ty mají splnit určitý účel, ale musí se asi vyvažovat, aby se to nepřehnalo, aby samozřejmě nedošlo k nějakému rozvratu, hospodářství a tak dále, protože na to by doplatili zaměstnanci. V této souvislosti se dost často vzpomíná z hlediska bojovnosti a vytrvalosti na stávku ve Velké Británii, kde stávkovali horníci. To možná by byl jeden z těch příkladů sice dlouhého ale neúspěšného boje.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
To se bohužel stalo. Když se jde do stávky, tak by se mělo jít do stávky, kdy je poměrně značná naděje na výhru v té stávce. Ti horníci pod vedením Artura Scargilla tvrdošíjně stávkovali rok, ačkoliv bylo zřejmé, že dodávkami uhlí z Austrálie a dokonce i z Polska možná i z naší republiky potom pokrytecky jsme zvali ty stávkující horníky i tady k rekreaci do Tater, se podařilo tu stávku zlomit. Ukázalo se, že dobře organizovaný stát může ustát téměř každou stávku. Daleko nebezpečnější pro Velkou Británii byla například ta stávka těch dopravců, kdy oni přestali rozvážet pohonné hmoty a Anglie se ocitla na suchu, pokud jde o pohonné hmoty. Takhle musí uvažovat každý odborový předák, když jde do nějaké protestní akce. Za prvé, lidé se nesmějí té akce bát. Lidé se nesmějí odborů bát. Musejí se k nim chovat minimálně neutrálně tak, jako jsem uváděl ty příklady z Belgie nebo z Francie. Odbory nesmí být považovány za škůdce, i když mnozí politici mají snahu je vydávat za škůdce nerušeného rozvoje společnosti. Je potřeba všechno vzít v úvahu a to právě britští horníci nevzali v úvahu, takže to dopadlo nakonec tak, že s výjimkou jednoho dolu byly všechny doly zavřené. Všichni byli ožebračeni, protože odborový svaz během té stávky vyplácel velmi nízké podpory ze stávkového fondu, takže oni uvalili hypotéky na baráčky, které měli. Dopadlo to katastrofálně. Já, když jsem mluvil s Thatcherovou na Hradě, ona tam byla na jedné recepci, tak jsem jí to připomněla ona mi řekla: Ale já jsem nechala přijmout férové zákony. A musím říct, že pro prostudování britského pracovního práva jsem došel k závěru, že v některých věcech má pravdu. Ona se snažila omezit tu neomezenou prakticky moc. Oni tam v Británii říkali /nesrozumitelné/, u nás se zase používá termín odboroví bossové, kterým mohli prostě hnát do stávky lidi bez toho, že by byla řádně projednaná, odhlasovaná. To si myslím, že ty odbory britské oslabilo. Oni ztratili polovinu členů za vlády Thatcherové. Jenže problém je, že oni vůbec nezměnili metody práce a metody boje. A to je to, k čemu se dostaneme. Dneska ty odbory nemůžou postupovat tak, jako ve zlatých šedesátých letech minulého století, kdy všechno bylo v pořádku, každý rok byl růst, byly velký podniky. Tak globalizace ještě se tak nerozjela. Odbory řekly: Tohle to chceme a když to nebude, tak jdeme do stávky. Dneska ty odbory musí pracovat jinak.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Jak odbory musí pracovat, k tomu se samozřejmě dostaneme. Pojďme k té historii trochu dál. Pojďme ke zlomovému momentu alespoň z hlediska polistopadového vývoje České republiky nebo Československa a tím mám na mysli vstup České republiky do Evropské unie. Došlo k němu před čtyřmi lety a očekávání spojená s tímto krokem byla na různé úrovni celkem značná. Připomeňme si atmosféru a poslechněme si úryvek z projevů tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly.

Vladimír ŠPIDLA; tehdejší premiér ČR /ukázka z projevu z roku 2004/
--------------------
Svou vlast my neopouštíme, nenahrazujeme, ale přesto na základě své svobodné vůle se stáváme i součástí většího společenství. Evropská integrace, která se rozvíjí více než polovinu století, představuje zásadní obrat ve vztazích mezi evropskými zeměmi. Místem řešení sporů přestalo být bitevní pole a staly se jím jednací místnosti. Stejně jako dalších dvacet čtyři států Unie, počínaje Německem, Francií a Británií, a třeba Lucemburskem a Maltou konče, dobrovolně postupujeme v principu stejnou část svých pravomocí do společné péče. Budeme je spravovat společně, neboť je to výhodné a budeme spolu rozhodovat o věcech, které jsme dosud z České republiky nemohli ovlivnit, ale které ovlivňovaly náš život. Počátek třetího tisíciletí je ve znamení zostřené světové konkurence a země nikoliv jen s našimi charakteristikami, ale každá jediná může jen stěží sama dobře obstát ve střetu vlivů světových regionů nejen v hospodářské oblasti. Může se však uplatit svazek evropských zemí, silná Evropská unie ve svém vnitřním i vnějším rozměru.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Tolik úryvek z projevu tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly. Znovu připomínám, jedná se o dobu, kdy Česká republika vstupovala do Evropské unie, tedy o začátek května roku 2004. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Tentokrát je zaměřen na roli odborů v jednadvacátém století a měnící se charakter jejich působení. Hostem ve studiu je Richard Falbr, poslanec Evropského parlamentu a mimo jiné bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. Kdybych tedy měl se zaměřit na Evropskou unii, změnil se nějak život českých odborů v momentě, kdy se Česká republika stala součástí Evropské unie, nebo to nebyl zásadní zlom?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Výrazně ne, protože my jsme byli členy těch nadnárodních struktur Mezinárodní konfederace svobodných odborů sídlící v Bruselu a Evropské odborové konfederace, které je vlastně partnerem Evropské unie už od počátku devadesátých let. Co se změnilo? Pohled lidí v těch starých členských zemí na nás, protože najednou začali mít obavy z levné pracovní síly, ze sociálního dumpingu, z toho, že v některých našich zemích vládnou poměry, na které tam nejsou zvyklé, že právo není vymahatelné. Takže tu existuje určité rozčarování části těch politiků z těch starých členských zemí. Tak ono, když si poslechnete nebo jste poslouchali ty dva Poláky, prezidenta a jeho bratra, předsedy při jednáních o revizi té ústavní smlouvy anebo když člověk poslouchal výroky některých našich politiků na adresu Evropské unie a můžeme začít prezidentem a pokračovat tím, co bylo řečeno tento minulý týden v parlamentu, tak není divu, že oni na to koukají a říkají si: Panebože, proč tedy do té Evropské unie vstupovali? Já si myslím, že to pramení stejně jako nedostatky v práci odborů z toho, že jsme tu prostě neměli plnokrevnou demokracii a že naši politici považují hledání konsensu za něco, co je špinavé. Já dokonce připomenu výrok prezidenta Klause z února loňského roku. Politická korektnost je jako marxismus. Tak co si o tom má myslet politik typu Junckera anebo německý politik nebo španělský politik? Takže já jsem použil termínu, že my se chováme jako euroburani v té Evropské unii a bohužel projevuje se to i tím, že předseda vlády podepíše na základě souhlasu vlády Lisabonskou smlouvu a vzápětí ji nechá přes své straníky poslat do Ústavního soudu a že dovolí, aby výroky senátora Kubery o tom, že se nám sem vrací socialismus, to jsou takový nesmysly! Oni vůbec nepochopili, co ta Unie je. Nepochopili úlohu Evropské komise, která sleduje zájmy evropské a prosadila spoustu užitečných věcí. Dokonce významný americký sociolog Zakaria napsal ve své knížce Budoucnost svobody, pasáž o Evropské unii, ve které odmítá tu paušální kritiku Evropské unie jako zbyrokratizovaný moloch a mluví o tom, že řadu věcí by se nikdy nepodařilo prosadit přes vůli těch národních vlád, kdyby nebylo Evropské komise. Ale chci říct jednu věc, pozoruji, že i ve starých členských zemích i v nových členských zemích, když se něco povede, tak je to zásluha tý domácí vlády. A když se něco nepovede, tak se to svede na Brusel. To je hrozně pohodlný. Přitom ta rozhodovací mechanismus Evropské unie, to je takový, že zatím ty země, ty členský země mají právo veta.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
A kdyby se mělo držet těch odborů, tak samozřejmě české odbory, vy už jste o tom hovořil, nezaznamenaly nějaký zásadní zvrat, ale v této souvislosti přeci jen česká ekonomika se ještě více otevřela. Došlo k uvolnění pohybu pracovních sil, byť jsou tam určitá přechodná období, alespoň směrem pohybu české pracovní síly do některých zemí Evropské unie. Usnadnil se, dalo by se říci, příliv zahraničního kapitálu a tak dále. Projevilo se to nějak výrazně v tom charakteru práce odborů anebo ani to nebylo nějaká zásadní ...

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Ne, nás zatím neohrožuje nějaká levná pracovní síla. Rumuni většinou jedou do Španělska, protože se snadno naučí španělsky. Bulhaři tady jsou, je tu spousta Ukrajinců, ale to je země, která není v Evropské unii. Nás se to zatím nedotýká. Teď je určitá obava z těch zelených karet, o kterých uvažuje ministerstvo práce pro pracovní síly, které by sem přicházely a zaplňovaly ta místa prázdná, která tu jsou. Já bych řekl, že vstup do Evropské unie nám přinesl samá pozitiva. Dneska přijedete to velkého města, do Madridu nebo do Říma, polovina taxíků jsou škodovky. Nikdy by se v takovým velkým množství nevyvážely, protože by prostě byly cla. Ty bariéry pro vstup Čechů ven, ty jsou jenom pomyslné, protože Češi jsou strašně konzervativní. Polovina Čechů bydlí ve svých vlastních domech a pro ně je to jistota. Takže ani z těch oblastí, kde je vysoká nezaměstnanost, Bruntálsko, Svitavsko, lidé nejezdí do jižních Čech, kde je nedostatek pracovních sil. Ta práce musí za těma lidma přijít, jako se to dělalo za Bati, že stavěl závody tam, kde byla potenciální pracovní síla. Takže nás se to nedotklo nepříznivě vůbec, protože samozřejmě naše výdělky jsou stále nižší, i když rostou a my za nějakých deset let možná dosáhneme mzdového průměru Evropské unie. Teď si myslím Němci dost ublížili tím, že stanovili, že do roku 2011 nebudou pouštět lidi do Německa na práci, protože to prostě povede k tomu, že ty podniky se sem přestěhují. To už se stalo jednou, když jezdili naši pendleři do Německa, a dělali tam za tisíc marek měsíčně, tak se prostě na to potom podívalo ministerstvo práce německé, tak se prostě ty výroby přestěhovaly k nám a ty lidi brali deset tisíc, což bylo tehdy méně, mnohem méně. Tehdy byla marka, myslím, osmnáct korun. Ten trh si vždycky najde způsob, jak ty lidi se dostanou tam, kam chtějí. Myslím si, že ten postoj těch zemí, které otevřely své pracovní trhy, byl velmi rozumný a nic katastrofického se nestalo. Samozřejmě, že teď se razí heslo, nikoliv nedovolme sociální dumping, ale rovné jednání, nikoliv /nesrozumitelné/ a to je správné. Ty lidi, kteří odjedou pracovat do Německa, ať pracujou tak jako pracujou Němci za německé mzdy a ať jsou chráněny německým pracovním právem tak jako Němci. A tady si myslím, že mají odbory velké pole působnosti. Britové už to začali dělat. Jakmile tam přijedou, a hodně Poláci jezdí, tak jim dají informace o tom, že je výhodné vstoupit do britských odborů, že budou chráněni britskými odbory, že budou mít britskou minimální mzdu a to si myslím, že je cesta, která je úspěšná. Já si mysím že ty mzdy se v té Evropě vyrovnají možný za deset, možná za ...

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Vstupují do českých odborů cizinci, kteří zde pracují nebo nevstupují?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Zatím já o tom informace nemám. Nemám.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
A proč tomu tedy tak není, když ve Velké Británii nebo v Německu tomu tak je, že ti lidé vědí, že se to vyplatí?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
U nás, když vezmete, legálně pracující cizinci u nás, tak to jsou většinou lidi z chudších zemí. Já nevím, jak to je s Ukrajinci. Jdete okolo stavby a slyšíte jenom je. Ti nejenže nevstupují do odborů, asi jim to nedovolí jejich šéfové, ale dokonce nepobírají ani zaručenou minimální mzdu, která tu je stanovená, o tom už se odvysílala řada pořadů, dělaly se kontroly. Oni se provádějí i v západní části Evropy, protože třeba ve Španělsku je dneska pět milionů imigrantů. Je tam milion Rumunů, jsou tam lidé z jižní Ameriky, z Afriky a Španělsko začíná mít pomalu potíže s tím přílivem imigrantů. Ale vy víte sám, že u nás ta imigrace není tak velká.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
A myslíte si tedy legálně pracující lidé ze zahraničí, kdyby u nás vstoupili do odborů, že by třeba o tu práci přišli? Nebo proč nemají motivaci?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Ne, ne to si nemyslím. Ale já si myslím, že přicházejí provádět práce, kde prostě ty odbory nejsou, nebo do podniků, kde ty odbory nejsou. Aspoň já o tom informace nemám. To znamená, přicházejí do stavebních firem, které jsou malé, nebo střední, dneska ta praxe je taková, že tu soutěž vyhraje velká firma a pak dává formou subdodavatelských prací těm menším firmám šanci to udělat, samozřejmě za méně peněz, ale nevím o tom, že by docházelo k nárůstu počtu odborářů z lidí, kteří sem přicházejí pracovat z jiných zemí. Já vám třeba řeknu. Já vůbec nechápu, proč se tady udělala preference po Kazachy, Chorvaty a Bulhary a neudělala se preference v příchodu sem pro Ukrajince, kterých je tu spousta. Řada z nich je tady nelegálně, řada z nich je tady legálně, ale musí platit za obnovu pobytu, uplácet ty mafiány, kteří je chodí kasírovat každý měsíc. Jsou to SLovani, slušní lidé, já nevím, proč by se tady nemohli usazovat daleko snadněji? Myslím si, že k tomu, aby se naše odbory začaly zabývat třeba organizováním vstupu cizích pracovníků do odborů jako členů, že to je věc asi budoucnosti.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Bez ohledu na to, co jsem říkal, to znamená, tíživé dědictví minulosti, to co si lidi myslí o odborech, tak pak tu funguje takový egoismus. Prostě u nás se ustaví odborová organizace podle zákona o kolektivním vyjednávání, se dá dohromady pět členů, předloží kolektivní smlouvu a je možné o ní jednat a teďka bez ohledu na to kolik je odborářů v tom podniku. Někteří lidé si řeknou, ať o vyjednávají oni, vždyť já v těch odborech být nemusím. Já jsem setkal s případem, že jsem byl v Plzni ve Škodovce a tam někdo nadával, že má zaplatit poplatky vysoký za mzdu, kterou mu vyjednaly odbory a jemu to bylo prostě blbý zaplatit ty velký peníze na tom členským příspěvku, protože odbory díky kolektivnímu vyjednávání vyjednaly mzdový nárůst. Ale s tímto egoismem se setkáváme i na Západě a tam se to řeší tak, že se třeba v Belgii, belgických odborech, nečlenové odborů za to, že za ně odbory vyjednají kolektivní smlouvu, platí poplatek administrativní. No u nás to by byl řev, že je to porušování lidských práv a znásilňování svobody jednotlivce. Ale logiku to má, protože ty odbory do toho kolektivního vyjednávání musí ustavit tým expertů. Musí si nechat předložit čísla toho podniku, kde se píše, co se může přidat. Odbory musí přijít s protiargumenty, dokonce s návrhy na řešení, které by třeba přispěly a tohle všechno stojí peníze. Pokud si to lidi neuvědomí, tak prostě ten počet, ten klesající počet členů odborů pak vede k tomu, že ten šéf toho podniku řekne: Ale vždyť vy mluvíte za deset procent lidí. Jako Topolánek řekl teďka odborářům na tripartitě, že jich je jenom deset procent. Kolik členů má odéeska? Takže mě tohle to přijde jako špatný, to co říkáte, nebezpečný, protože pokud se prosadí takovýto egoismus a ono se snadno naslouchá řečem o tom, odbory potřebují jenom slabí a neschopní, kdežto každý schopný se přece prosadí sám. To je to heslo, kterému říká jeden americký ekonom, prostě jsi jenom za sebe.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
A není to ale chyba odborů, že nedokážou přitáhnout lidi, že nedokážou prodat svoje postavení, svoje působení?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
To víte, že je to chyba. Odbory mají prodávat výsledky své práce. To víte, že je to chyba těch odborů. Chyba odborů také je, že než se něco zorganizuje, tak to dlouho trvá a všechno je takový těžkopádný. Já se pamatuji, jednou jsme seděli v Singapuru před zasedáním v WTO, tý Světový obchodní organizace, a prosazovali jsme zrovna dodržování těch nejpevnějších konvencí šesti - zákaz dětské práce, rovnost na pracovišti, pracovní doba a tak dále, a tam někdo navrhl: Tak to zadejme Greenpeace, ti to udělají líp než my. My jsme tu kampaň tehdy prohráli. My jsme to neprosadili do těch ustanovení WTO, tý Světový obchodní organizace, ale tím chci říct, že ty odbory musí být pružnější, protože dneska máte jinou situaci. Dneska nějaká nevládní organizace dokáže zorganizovat akci, která má odezvu v celým státě, mluví se o ní a když je třeba udělaná i vtipně, tak není ani odsouzená, takže odbory jako největší nevládní vlastně organizace, která má zvláštní postavení, díky Mezinárodní organizaci práce, tak musí vymyslet jiný metody, jak prosazovat věci. To se začíná, myslím dít, protože není možné, aby odbory přicházely s nějakými jednoduchými požadavky a řešeními a neměli to vyargumentované, a to si myslím, že je věc velmi nákladná a že je potřeba prostě ty týmy budovat. My jsme je v Česku vybudovali. My jsme považování z těch postkomunistických zemí za nejlepší odborovou centrálu a za nejvlivnější odborovou centrálu a to máme řadu chyb. Tak si představte, jak to vypadá jinde. Já si myslím, že odbory k tomu, aby byly úspěšné v jednadvacátém století se musí zmodernizovat. I ten fakt, že spoustu pracovních míst vytvářejí malé a střední podniky, je potřeba je respektovat. Malý a střední podnik nemůže postupovat jako velký podnik třeba při propuštění zaměstnanců, tak se musí prostě ten trh zpružnit. Ale stojí to peníze. Nejdále jsou v tom Dánové, proto se teď mluví o takzvané flex security, flexibilita a jistota. Dán změní zaměstnání za život sedmkrát, nebojí se propuštění, protože dostane čtyři roky vysokou podporu v nezaměstnanosti, ale je nucen k tomu se překvalifikovat a jít dělat jinam. Jenže to stojí spoustu peněz. Jsou vysoký daně. Když se jde cestou, že se zavádí rovná daň a seškrtávají se daně, tak pak nejsou na tyhle ty sociální programy, veřejný služby peníze.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
To o nás vždycky psaly noviny, že sem přijeli lidi na nákup.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Ale spousta lidí si to myslí, protože kdyby si to nemyslela, tak například ta podpora těch akcí bude větší a podobně. Já jsem to schválně trošku vyhrotil, abych ilustroval to, že se skutečně odborům nedaří prodávat to, co chtějí dělat?

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Ne, já si myslím, že ten pohled na odbory se musí ..., do těch odborů musí také předsedové nebo představitelé přivést mladé lidi, kteří dneska nemají vůbec žádný zábrany a můžou cestovat, studovat, pracovat v cizině. Vidí, jak to tam chodí, pak přijedou sem. Ty zkušenosti, které nasbírají v té demokratické západní části Evropy, tady začnou uplatňovat. Já si myslím, že to bude trvat dlouho. Stejně ta jako se Čech pracující venku nepozastaví nad tím, že tam němečtí nebo britští nebo belgičtí odboráři něco organizují, protože slyší reakce kolegů okolo sebe, tak až pak přijede domů tak bude korigovat ty pitomý výroky anebo názory některých politiků na akci odborů. Já se pamatuji, že jedno v nějaké televizní debatě mi řekl Knížák, to se jmenovalo Aréna, že mu ta demonstrace na Staroměstském náměstí, tam bylo sto tisíc lidí, přišla odporná. A já jsem mu řekl, že mi přijdou odporný jeho obrazy a výtvory. To je věc vkusu. Ale mně vystoupení odborářů anebo pochod odborářů prostě těší. Já jsem přesvědčený odborář. Já jsem skoro dvacet let zastupoval lidi v pracovních sporech, které vedly se zaměstnavatelem, protože to byla jediná věc, která tehdy se směla v odborech dělat, jinak se organizovala socialistická soutěž a tak. Tak věřím, že dojde k tomu, že se odboráři nebudou muset v uvozovkách stydět za to, že vyvolají akci podobnou akci, která je na Západě.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Tak uvidíme, kdy tato doba nastane, zda vůbec nastane. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hostem byl Richard Falbr, poslanec Evropského parlamentu a mimo jiné bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. Já vám děkuji za účast.

Richard FALBR; poslanec Evropského parlamentu /ČSSD/; bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
--------------------
Já vám děkuji za pozvání.

Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
A opět někdy na slyšenou.