Revue Sondy - 10.1.2008
Postřehy europoslance RICHARDA FALBRA
Jsem rád, že se budu moci v tomto sloupku pravidelně obracet ke čtenářům Revue Sondy a dělit se s nimi o své poznatky z práce v Evropském parlamentu, kam jsem, jak předpokládám, byl zvolen také hlasy mnoha odborářů.
V kampani jsem častokrát mluvil o tom, jak budeme usilovat o zachování evropského sociálního modelu. Hned první dva návrhy směrnic, kterými se Evropský parlament zabýval, pro mě byly jako rána do hlavy. Šlo o novelizaci s m ě r n i c e o pracovní době a o návrh bývalého komisaře Bolkesteina. Jeho směrnici o službách se říkalo a na četných demonstracích odborářů se volalo - „Bolkestein - Frankenstein“. Její schválení v původní podobě by totiž vážně ohrozilo pracovní standardy ve starých členských zemích Unie. Pozměňovací návrhy sociálnědemokratických poslanců ji výrazně změnily. Zamítli jsme zásadu „země původu“, což by v praxi znamenalo, že například bulharský řemeslník pracující v Anglii by pracoval podle bulharských legislativních pravidel.
Pokud jde o Směrnici o pracovní době, tu se podařilo v Evropském parlamentu uložit k ledu. V rozporu se vším, čeho odbory dosáhly téměř za sto let, totiž navrhovala totálně liberalizovat výkon práce bez přihlédnutí k mezinárodním normám o pracovní době. Ty již od počátku minulého století stanovily týdenní pracovní dobu ve výši 48 hodin. Snahy o to, aby firma, která má právě zakázku, mohla zaměstnávat lidi na 60-70 hodin týdně, zarazila nejen levicová část EP, ale značná část lidovců. K hlasování o směrnici nedošlo ani nyní, protože premiér V. Británie G. Brown pohrozil nepodepsáním nové Reformní smlouvy EU. Podrobněji příště.
Směrnici o službách výrazně změnily pozměňovací návrhy socialistů. A tak se nepodařilo například prosadit zásadu „země původu“, což by v praxi znamenalo, že značně uvolněné pracovněprávní mravy nových členských zemí by zaplavily i staré členské země.
Kdyby se tato tendence prosadila, docházelo by k dalšímu prohlubování hospodářských a sociálních problémů v rámci Evropy. Nelze liberalizovat trh a pod tuto liberalizaci podřadit i demontáž pracovního práva. Argumenty, že pracovní právo vzniklo proto, aby chránilo zaměstnance při jeho nerovném postavení ve vztahu k zaměstnavateli, jako by logicky dedukovaly, že to není pravda. Připomínám jedno z prvních ustanovení Mezinárodní organizace práce, které říká „Práce není zboží“. To pořád platí, kdyby totiž práce byla zboží, pak by platil zákon nabídky a poptávky a nebylo by nezaměstnaných, protože by lidé u nás dělali třeba za tisíc korun měsíčně. Úmyslně přeháním, abychom si uvědomili, oč v tuto chvíli běží.