Právo - 13.6. 2008
Za velkého jásotu evropské pravice a bohužel za přispění některých socialistických ministrů práce Evropská rada schválila nové znění směrnice o pracovní době, které je výrazně horší než to, jež Evropský parlament odmítl v prvním čtení.
Nové znění vyvolalo pobouření a nesouhlas Evropské odborové konfederace a řady odborových centrál v zemích EU. Pregnantně to vyjádřil španělský ministr práce, když řekl, že znamená návrat do 19. století. Směrnice totiž dovoluje, aby zaměstnanci pracovali průměrně 60 hodin týdně! Takže úmluva Mezinárodní organizace práce, přijatá již v roce 1919, a Evropská sociální charta jdou k čertu.
Referenční dobou pro výpočet průměrné pracovní doby jsou tři měsíce. V praxi to tedy znamená, že zaměstnavatel může po zaměstnancích požadovat, aby část této referenční doby pracovali až 78 hodin týdně. Jedinou zárukou, že se nebude pracovat déle, je povinná doba denního odpočinku v délce 11 hodin. To vše je možné dojednat se zaměstnancem, který na takovou úpravu „dobrovolně“ přistoupí.
Údajná ochrana zaměstnance spočívá v tom, že se dohoda nesmí podepsat v prvním měsíci trvání pracovního poměru. To v českých podmínkách znamená, že ji zaměstnavatel může požadovat již v tříměsíční zkušební době, následky případného odmítnutí jsou jasné. V Británii podepsalo takto dobrovolně 12hodinové pracovní směny pět miliónů lidí.
Vracíme se tedy ke stavu z 19. století, kdy panovala tzv. svobodná volba. Stranou jdou nejen odbory, ale i pracovní právo a ochrana zdraví pracujících.
Pokud to je cesta, kterou chtějí některé státy sedmadvacítky zvýšit konkurenceschopnost EU, pak ať se podívají do Číny. Luxusní značkové zboží tam v průmyslových zónách vyrábějí při 70hodinové pracovní době za hodinovou mzdu 18 centů z dolaru. Nikoho nepřekvapí, že česká delegace ve složení Nečas, Julínek návrh odsouhlasila. Nezbývá než doufat, že Evropský parlament ve druhém čtení tento neuvěřitelně cynický výplod zamítne. Bude to ale těžké, protože k odmítnutí bude potřeba hlasů 395 poslanců. Před volbami do Evropského parlamentu by tedy měli pracující a odbory pozorně sledovat hrobaře evropského sociální modelu.
Pokud by směrnice prošla Evropským parlamentem, začala by v České republice platit jen za předpokladu, že bychom změnili náš zákoník práce. Doufejme, že v té době budeme mít vládu, která to nedovolí.