Právo - 25.6.2008
V sociologické hantýrce je Česko společností konsenzuální, vždy hledající shodu
– na rozdíl od konfliktní polské či francouzské.
Ale včerejší stávka proti politice vlády – proti asociálním reformám – se přesto
vydařila.
I čísla coby vrchol přesnosti se snadno v konfliktech ohýbají podle zájmů. Ale šéfovi ČMKOS Milanu Štěchovi lze věřit, že „nějakou formou“ se do úterní stávky zapojil jeden milión lidí na popud 32 odborových svazů. Zablokováním pražské magistrály členy Asociace samostatných odborů jsme se razancí dokonce už zařadili k západoevropským standardům. Podobné akce jsou testem i portrétem stavu celé společnosti i jejích jednotlivých částí. Odbory se nevyhnuly projevům zažrané opatrnosti. Stávka byla leckde nahrazena protestem symbolickým, kolportáží letáků, plakátů a samolepek, nápisy na tričkách – a pilnou prací. Těžké začátky.
Lze pochopit, že jihlavský Bosch Diesel (6000 lidí) v úterý jel na plný plyn. To je totiž ta firma, kterou předchozí předseda ČMKOS a dnešní europoslanec Richard Falbr před sedmi lety zažaloval za pokus zmařit ustavení odborů.
Buď jak buď, nátlak shora na pracovištích stále existuje. A dnešní šéf odborů Milan Štěch včera v hostivařském depu věděl, proč vyřkl slovo podělanost.
Občas je to i horší. Z úst některých nestávkujících pracovníků, ba odborářů mohli jsme zaslechnout čirou vládní propagandu o „rukojmích“ stávky a o její „zpolitizovanosti“ – „Stávka má podle nás spíš politický podtext, nechceme se přiklánět ani na jednu stranu,“ řekl novinářům Alois Pekař, šéf odborů firmy Icomtransport. Premiér by to neřekl jinak. Nechutná byla úvaha Martina Bursíka, v níž zpochybnil autonomii odborů – jejich analýzy prý kopírují ideje ČSSD. Za prvé, i to by bylo lepší než zelený kopírák modrých hororů ve vládě. A za druhé, je to přesně naopak: na žádném partajním sekretariátu nikdy nevznikly tak pedantické analýzy, jaké produkují odbory. Politici opisují od nich.
Darmo mluvit o blábolech, které zase označovaly stávku za nezákonnou a k nimž se snížil například Jan Wiesner, šéf konfederace zaměstnavatelů. Stávkující stále říkali: nejdeme proti zaměstnavatelům. Těm je to však asi líto. Nemohou se dočkat třídních bojů a konečné porážky proletariátu? To bych neriskoval. A vůbec: nepíše se rok 1908, jsme snad o sto let dál.
Václav Klaus odhalil ovšem i z postele jiný návrat – do 50. let! Takto včera pranýřoval leták zdravotníků, v němž šla řeč o uvržení pacientů „do spárů obchodníků a spekulantů se zdravím a smrtí“. Prezident republiky se zeptal: „Chtějí za každou cenu naši zemi destabilizovat?“
Tak se na to musí. Chci-li postaru zvolat Republiku si rozvracet nedáme, napíšu raději – a ještě s otazníkem – slovo destabilizovat. Elegance sama.