Revue Sondy - 31.1.2008
Postřehy europoslance RICHARDA FALBRA
V květnu 2004 vyhrála lotyšská firma Laval un Partneri výběrové řízení na rekonstrukci a rozšíření školy ve švédském městě Vaxholm. V červnu téhož roku zahájila jednání se švédskými odbory ve stavebnictví. Švédové trvali na tom, aby dělníci byli odměňováni podle švédské kolektivní smlouvy. Firma odmítla a sjednala si kolektivní smlouvu s lotyšskými odbory. 35 pracovníků bylo vysláno do Švédska za mzdy výrazně nižší - podle Švédů klasický mzdový dumping! A tak celkem logicky přišla odpověď: švédští odboráři Lotyše na staveniště nepustili. Laval se obrátila na švédský pracovní soud a ten se Evropského soudního dvora dotázal, zda tato akce odborů je v souladu s právem společenství. Protože jsem jako odborář přesvědčen, že práva odborů na kolektivní akci jsou dostatečně vysvětlena v bohaté jurisprudenci Mezinárodní organizace práce, vystoupil jsem v Evropském parlamentu se stanoviskem, že odboráři hostitelské země na takovou akci právo měli.
S napětím očekávané rozhodnutí Evropského soudního dvora mělo příznivou předehru: generální advokát Paolo Mengozzi dal švédským odborářům za pravdu! Vycházel ve svém stanovisku publikovaném v květnu 2007 z ustanovení Směrnice o vysílání pracovníků (č. 96/71/EC).
Konstatoval, že kolektivní akce může být vedena ve veřejném zájmu, kterým je ochrana pracujících a boj proti sociálnímu dumpingu.
Připomínám, že Evropský soud není vázán názorem generálního advokáta, ale rozhodnutí, které se tolik liší od jeho stanoviska, nikdo nečekal. Soud totiž vyšel při rozhodování také z toho, že ve Švédsku není ze zákona stanovena minimální mzda (ta je běžně dohadována v kolektivních smlouvách). Proto soud považoval za možné, aby se odměňování řídilo smlouvou uzavřenou v Lotyšsku.
Švédští zaměstnavatelé jsou spokojeni a švédské odbory bijí na poplach. A nejen ony. Pro mě jako člena europarlamentního Výboru pro zaměstnanost a sociální věci znamená toto rozhodnutí návrat k původnímu znění takzvané Bolkesteinovy směrnice o službách, kterou jsme v Evropském parlamentu sprovodili ze světa. Umožňovala totiž firmám poskytujícím služby v jiných zemích, aby se řídily právem země, odkud přicházejí. V případě nových členských zemí se tak dokořán otevřely dveře k sociálnímu dumpingu. Není divu, že se Evropská odborová konfederace proti rozhodnutí soudu ostře postavila.
Odborářů zemí, které mají minimální mzdu upravenou zákonem, se rozhodnutí v případě Laval zdánlivě netýká, ale jeho formulace o „přiměřenosti kolektivní akce“ je nebezpečná.
A tak s pomocí právních expertů podrobíme rozsudek bedlivému zkoumání a současně
budeme čekat na vyřešení dalšího podobného případu tentokrát z Německa.