Revue Sondy - 26.2. 2009
Blíží se volby do Evropského parlamentu (EP), který byl zpočátku v bruselské centrále považován za „žvanírnu“. Ale s prohlubováním integračního režimu Unie si EP postupně vynutil důstojnější pozici. Rozšiřuje se okruh záležitostí, kde buď rozhoduje sám parlament, anebo kde spolurozhoduje či je nutný jeho souhlas. Jde o rozhodování o zákonech, směrnicích, postupech a přístupech, tedy o našem současném i příštím životě. A to je třeba si uvědomit se vší odpovědností a důsledností.
Je to velmi důležité zejména v současnosti, kdy finanční krize v USA jednoznačně prokázala falešnost neoliberální ideologie v ekonomice i v politice. Je totiž postavena jako náboženství na víře, nikoli na racionálních základech. Její principy byly progresivní počátkem 19. století, ale počátkem 21. století jsou anachronizmem, který byl vývojem společnosti v mnoha směrech překonán.
Od boží milosti k vůli lidu
Jak to souvisí s Evropským parlamentem? Bezprostředněji, než jsme si někdy schopní a ochotní připustit. Evropský parlament je totiž ve struktuře vrcholových orgánů Evropské unie jediný volený orgán. Proto se také Unii vytýká deficit demokracie. Je to výtka oprávněná, ale nespravedlivá.¨
Když francouzská revoluce ukončila éru feudálních monarchů, kteří vládli z „boží milosti“, začaly moderní demokracie odvozovat vládní moc z „vůle lidu“. Ve skutečnosti však jde o panování stranických sekretariátů. Volby se postupně změnily ze souboje ideologií a programů na soutěž v úspěšnosti reklamních a PR agentur.
O naprostém pohrdání voličem svědčí způsob vedení volební kampaně ODS k volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Když jim hrozil úplný debakl, v polovině kampaně změnili argumentaci o 180 stupňů a z propagace asociálních reforem přešli přes noc na sociální „slibotechnu“. A tak dostali dost hlasů, aby mohli s pomocí dvou poslanců - přeběhlíků vládnout.
Porážkou v podzimních volbách do Senátu a krajů jim sice voliči jasně řekli, co si o jejich podrazu myslí, ale není to nic platné. Současná vládní koalice vedená ODS chce v reformách pokračovat bez ohledu na mínění občanů.
Jak se vyrovnat s kvadraturou kruhu
Politici se již 150 let snaží o neřešitelnou kvadraturu kruhu. Usilují o vyvážené spojení blahobytu, lidské soudržnosti a solidarity se skutečnou svobodou jednotlivce. Správně namíchat takové požadavky není snadné. Dějiny i současnost nás o tom poučují: * Když se spojí blahobyt se soudržností a omezí se svoboda, vznikne reálný socializmus. Dosažený blahobyt nepovažovali občané bývalých socialistických států za dostatečný a připustili pod záminkou posílení svobody ústup od socializmu.
* Když dojde ke spojení blahobytu s neomezenou svobodou bez sociálních aspektů, vznikne liberální kapitalizmus. Ten se právě hroutí v celosvětové ekonomické krizi.
* Když se spojí bezbřehá svoboda se soudržností, ale bez blahobytu, vznikne bakuninská anarchie. Tento režim si ještě Evropa naštěstí nemusela protrpět.
* Když si někdo myslí, že má patent na rozum a zná jedinou pravdu, je to fundamentalizmus.
Pokud takový politik získá stoupence, hrozí totalita nebo terorizmus, případně směs obojího. A to je to nejhorší, co může společnost postihnout. Projevilo se to několikrát v průběhu 20. století, ale tendence k silovým řešením se objevují i v současnosti.
Volby se blíží. O co v nich běží?
Dobře složený Evropský parlament se může stát významnou silou na cestě k dokonalejšímu uspořádání lidské společnosti v souladu s potřebami 21. století. Je to naléhavě zapotřebí nejen v zájmu nalezení východisek ze současné ekonomické krize. Jde také o vytvoření dokonalejší struktury nadnárodních orgánů pro globální společnost a účinnějších mechanizmů proti hrozícím ekologickým změnám.
Až doposud se aktivita Evropského parlamentu projevovala spíše zprostředkovaně. Nedávný incident při návštěvě evropských poslanců u našeho prezidenta Václava Klause by snad mohl svědčit o opaku. Ale Clauss-Benditt je známý bouřlivák a jeho vystupování není pro poslance EP typické. Nicméně prosazování soudržnosti a solidarity, uměřenosti ve spotřebě a svoboda respektující tradiční hodnoty společnosti - spravedlnost, morálku a etiku - vyžadují vzdělané a statečné lidi, a klidně i bouřliváky.
Čeští europoslanci, kterým ke zvolení do Evropského parlamentu pomohli svými hlasy odboráři, se v práci EP dobře osvědčili. O jejich postojích a názorech vypovídají pravidelné sloupky europoslance Richarda Falbra v Revue Sondy. Pokud se budou ucházet opět o zvolení, měli by dostat naše hlasy.
Naše odborové hnutí má šanci svými hlasy podpořit posílení levicového křídla v Evropském parlamentu. V podmínkách globálního světa tak mohou přispět k osvobození Evropské unie z neoliberálních bludů a k přechodu na nový směr politického vývoje. I o to jde při červnových volbách do Evropského parlamentu. Zdá se to málo?