Revue Sondy - 26.2. 2009
Prezident České republiky Václav Klaus vyhlásil 5. a 6. červen volebními dny do Evropského parlamentu. Opět tedy půjdeme volit v pátek a v sobotu. Českou republiku má v novém Evropském parlamentu zastupovat 22 europoslanců. Strany a hnutí, které chtějí v evropských volbách kandidovat, musejí svoje kandidátky sestavit do konce března. Hlavní politické strany v Česku již svoje lídry mají. Redakce Revue Sondy požádala o názory Richarda FALBRA a Libora ROUČKA, dva europoslance za ČSSD. Máme jít k volbám do Evropského parlamentu, nebo se nás to netýká, protože nikdo stejně neví, co europoslanci v Bruselu dělají? Řeší vůbec naše problémy? Pomohou nám v krizi?
Pátek 5. června a sobota 6. června 2009 volby do Evropského parlamentu
* Co mohou lidé v době krize ovlivnit účastí v evropských volbách?
Falbr: Především ovlivní složení Evropského parlamentu. Pokud v něm bude mít převahu levice, tak je záruka, že jakékoli pokusy pravicové Komise (evropské vlády) o odbourání výhod, které si pracující za desítky let vybojovali, nebudou úspěšné. Vzhledem k neustále se zvyšující úloze EP je proto nutné přesvědčit naše nevěřící, že účast v evropských volbách má smysl.
* Platí stále heslo, s nímž jste šli před čtyřmi lety do voleb?
Falbr: Naším heslem v kampani bylo „Evropa hlavně pro lidi“. Jsem přesvědčen, že jsem se tomuto heslu svou prací ani v Evropském parlamentu, ani doma nezpronevěřil. Ve výboru pro zaměstnanost a sociální otázky jsem iniciativně vystupoval proti jakýmkoliv pokusům o škrty ve výhodách, které poskytuje Evropský sociální fond. Jako odborář jsem se hlavně angažoval pro to, aby ve všech členských státech platilo „za stejnou práci stejné mzdy a stejné výhody“.
* A podle vás lidé opravdu doufají, že jim Evropská unie vytrhne trn z paty?
Falbr: Obecně lidé vědí málo o EU a evropských institucích. Je to stejné ve starých i nových členských zemích a pravda je, že se to vládnoucím garniturám hodí. Když se něco zkazí, tak za to může Brusel, když se něco povede, tak je to zásluha vlád. Zprávy o volbách do národního parlamentu bývají na první stránce a zprávy o volbách do Evropského parlamentu na šesté stránce novin. Je pak velmi těžké jít do volební kampaně a během ní začít lidem vysvětlovat výhody členství v EU, o kterých už dávno měli vědět: že např. evropský sociální model zaručuje lidem řádné pracovní smlouvy, respektování úmluv Mezinárodní organizace práce, nárok na dovolenou, sociální dialog na nejvyšší úrovni. To jsou hodnoty, které EU uznává a které jsou nyní v ohrožení. Evropští liberálové plánují oslabit úlohu odborů i sociálního státu, o němž tvrdí, že je moc drahý.
* Rozpustí se ČR v EU jako kostka cukru?
Rouček: Nyní, díky evropské integraci, státy v Evropě nesoupeří na válečném poli, ale spolupracují. Máme tak zajištěnu bezpečnost, svobodu, suverenitu. Globální finanční, ekonomické nebo energetické problémy už neřešíme sami. A když si to uvědomují Němci nebo Francouzi, o to důležitější je to pro menší národy, jako jsou Češi, Slováci, Maďaři atd. Argument, že naše malá země se v EU rozpustí jak kostka cukru v šálku kávy, také neobstojí. ČR je v počtu obyvatelstva z 27 členských států na 10. místě. Rakousko, Švédsko, Irsko, Lucembursko aj. jsou menší. Když Rakušanům, Švédům a Finům nedělá problém být v EU, tak se ptám, proč bychom se toho měli bát my? Naopak, využijme všech výhod, které nám členství v EU dává. Problém je, že za vlády ODS a působení Václava Klause na Pražském hradě těchto možností bohužel nevyužíváme. A na to doplácíme všichni.
* Proč jsme za potížisty?
Falbr: V EU vládne politická korektnost na rozdíl od politického buranství, které vládne v ČR. ODS je nyní jako nejsilnější vládnoucí strana ve výhodě, její představitelé jsou stále v televizi a mluví se o našem předsednictví. Bohužel jedno zasedání za druhým, kterému předsedají naši ministři, končí v náš neprospěch. Tak např. Češi prohlásili, že cíl EU vybudovat jesle a školky do roku 2010 podle dohody z Barcelony je nesmysl. Všichni nás tedy pošlou k čertu a máme další neúspěch. O tom se ale bohužel v českých médiích nepíše. Přístup Čechů je vnímán jako destruktivní. Mirek Topolánek, se kterým jednají, nemůže ani zaručit, že bude přijata Lisabonská smlouva, takže Češi dostávají punc evropských potížistů. Stydíme se za to.
* V čem je tedy pro voliče důležitá Evropská unie?
Falbr: Sociální charta, která je obsažena v Lisabonské smlouvě, garantuje, na rozdíl od práv zakotvených v naší Ústavě, že se jich dovoláte u Evropského soudního dvora. To je také důvod, proč europoslanec za ODS Zahradil před časem o Lisabonské smlouvě prohlásil, že její přijetí kvůli Sociální chartě nesmíme připustit. Rouček: Víc než 50 % legislativy, kterou přijímají národní parlamenty, schvaluje nejdříve Evropský parlament. Proto je velmi důležité, aby tento právní rámec tvořili lidé, kteří brání sociální stát. Aby to nebyli lidé, kteří zastupují bankéře a spekulanty, ale poslanci zastupující zájmy zaměstnanců. Proto jsou volby do EP velmi důležité, proto by měli v červnu přijít k urnám občané celé EU, aby se poměr sil v EP změnil. Evropská sociální demokracie je tu až druhou nejsilnější stranou. Vyhráváme sice většinu hlasování, protože se dovedeme dohodnout a jsme jednotní, na rozdíl třeba od evropských lidovců nebo liberálů. Ale přesto je důležité sociální hlas v Evropě posílit.
* Mohou vůbec europoslanci zmírnit dopady krize na zaměstnance?
Falbr: Přímo samozřejmě ne. Rozhodování je v rukou Rady, to je představitelů členských zemí, a Komise. Europoslanci mohou vystupovat proti ochranářství a snahám omezit volný pohyb zaměstnanců, mohou hájit zásadu stejného zacházení se všemi na území členských států, vystupovat proti omezování odborů a pokusům o tzv. redefinici jejich úlohy. Mohou i zabránit pokusům o oslabení role pracovního práva. Rouček: Do budoucna je nutné, aby byla na úrovni EU vytvořena nová regulační pravidla. Červnové volby jsou tak důležité právě z toho důvodu, že tato pravidla bude vytvářet nová Evropská komise a nový Evropský parlament. Jde o to, aby se obě evropské instituce postavily za zájmy zaměstnanců a občanů. Aby se denně přestaly přesouvat stovky miliard a biliony dolarů, eur a jenů po celém světě a nikdo nad tím neměl přehled a kontrolu. Nejsou to jenom peníze bohatých lidí, ale jsou to peníze z penzijních a zdravotních fondů. Toto je potřeba změnit.