Haló noviny - 27.2.2009
Rozhovor Haló novin s europoslancem Jiřím Maštálkou, místopředsedou ÚV KSČM
* Otázka amerického radaru v Brdech je stále živá, protože nová americká administrativa se zatím nevyslovila jednoznačně, jaké má s výstavbou protiraketového deštníku ve střední Evropě úmysly. Jak vnímají tento problém europoslanci, zajímá je vůbec?
Otázka zřízení americké základny v Čechách se ani přes současné finanční a hospodářské problémy ve světě nevytratila z pozornosti. Svým způsobem jde o spojité nádoby. Ano, mnozí očekávají, jakým způsobem se bude nejen slovně, ale i skutky chovat nová americká administrativa. Určitě není náhodou, že poprvé v historii dává Bílý dům přednost návštěvě Číny, jako hlavního a nezbytného partnera k řešení hospodářské krize a Evropskou unii dává až na druhé místo. Otázky společné vojenské bezpečnosti, zaručení míru, zůstávají v Evropě velmi aktuální. Není to dáno jen tím, že se blíží volby do Evropského parlamentu a téma americké základny v Polsku a v Čechách je tématem volebním. Europoslanci, zejména za naši stranu a naši politickou skupinu GUE/NGL, ale i mnozí socialisté, liberálové a někteří Zelení se o tuto otázku intenzivně zajímali po celé dva uplynulé roky.
* Připomeňte některé akce, které vaše politická skupina v této souvislosti již organizovala.
Už v červnu 2007 uspořádala naše politická skupina v EP z mojí iniciativy první veřejné slyšení na půdě Evropského parlamentu k této problematice. Již tehdy jsme si kladli stejný cíl jako nyní. A to upozornit nejen evropské kolegy, ale i ostatní evropské instituce a další, že zajištění společné bezpečnosti nemůže být provedeno prostřednictvím dvoustranných smluv ČR-USA, Polsko-USA. Odpor proti základně zvyšoval v průběhu uplynulých let svoji intenzitu. Vyvolal v Čechách dosud nevídanou aktivitu a sjednocení postupu různých skupin od občanských hnutí až po představitele politických stran. V tomto roce jsme organizovali studijní dny politické skupiny GUE/NGL v Českých Budějovicích, kde bylo jedním z hlavních bloků právě projednávání otázky protiraketového štítu. Připomněl jsem nejen základní historické body tohoto problému (jsou ostatně shrnuty i v úspěšných publikacích »Americká základna v Česku«, »Společně proti základně« - rozdáno bylo více než 40 000 kusů, včetně anglické verze - pozn. redakce), ale vystoupili také odborníci z oblasti politologie, lékaři - specialisté na otázky možného zdravotního postižení například i radarem. Z dalších úspěšných akcí bych chtěl jmenovat protestní shromáždění 30. ledna před pražským Rudolfinem, které jsem moderoval a kde více než 2500 občanů z celé republiky vyjádřilo svůj odpor proti této základně.
* Předpokládám, že ve svých protiradarových aktivitách nemíníte polevit...
To určitě ne. Všichni očekáváme podstatně konkrétnější odpověď nejen od americké
administrativy, ale i od české vlády. Jak ukazují dlouhodobé průzkumy veřejného
mínění, nevzdáme se, dokud neuslyšíme zřetelné NE od americké iniciativy, co
se týká možného zřízení radaru. To si samozřejmě uvědomují i poslanci Evropského
parlamentu. Chci ale zdůraznit fakt, který jsem opakovaně uvedl v publikacích
o americké základně. Jednání o možnosti zřízení tohoto radaru byla zahájena
ještě za vlády ČSSD. Neupírám mnohým kolegům z této strany jejich upřímnost
v odporu proti zřízení této základny, nelíbí se mi však, když si toto téma někteří
čelní představitelé ČSSD »privatizují« jako téma volební. Nerad bych se dočkal
stejného triku, kterého jsme byli svědky v případě hlasování o prodloužení zahraničních
vojenských misí Armády ČR. Taková hra by byla nepoctivá a v tak zásadní otázce,
jako je otázka radaru, by musela být fatální pro ČSSD.
(Pokračování na str. 2)
(Pokračování ze str. 1)
* Před týdnem starostové z Ligy starostů proti radaru, aktivisté hnutí Nenásilí
a zástupci dalších mírových organizací upozornili v Evropském parlamentu mimo
jiné na to, že radar si u nás nepřeje kolem 70 procent obyvatel. Jak na tyto
informace europoslanci reagovali?
Mnoho evropských poslanců, zejména ze zemí, kde sídlí americké vojenské základny, se dlouhodobě, a to i díky našemu slyšení v roce 2007, intenzivněji zabývá otázkou radaru v České republice. Fascinovalo je, že společenský odpor proti této základně dlouhodobě setrvává na úrovni 70 procent a česká vláda to naprosto přehlíží. Občanské iniciativy, jako například Liga starostů proti radaru, hnutí Nenásilí, Ne základnám a další, vyvinuly společnou iniciativu prezentovat svoje přesvědčení na půdě Evropského parlamentu. Tentokrát jsme společně s poslancem G. Chiesou, ale i některými dalšími poslanci z frakce Evropských socialistů a z frakce GUE/NGL, iniciovali veřejné slyšení k tomuto tématu.
* S jakou odezvou se akce v Evropském parlamentu setkala?
Jako spoluorganizátor jsem rád, že se mi podařilo zajistit finanční prostředky, které umožnily, že 150 občanů naší republiky - starostů, představitelů občanských aktivit, se mohlo dopravit do Bruselu, kde 18. února proběhla krátká klidná demonstrace před budovou parlamentu a dále skoro dvouhodinové slyšení k tomuto tématu. Na toto slyšení přijeli i představitelé občanských iniciativ z Itálie, Belgie, Německa, Velké Británie. V diskusi kromě hlavních organizátorů (G. Chiesa, J. Maštálka, L. Morgantini, R. Falbr) vystoupili i další poslanci EP z různých politických stran, ale i starosta Trokavce J. Neoral, J. Tamáš - vedoucí představitel občanských aktivit a další. Není bez zajímavosti, že přes včasné podání informací nevyslala na tuto akci své reportéry žádná z českých televizí, a to ani veřejnoprávní. Nicméně videozáznam konference byl pořízen a akce se zúčastnila některá italská média a představitelé tří ruských televizních společností. Jinými slovy, naše NE tentokrát zaznělo podstatně větší silou do všech stran.
* V Bruselu šlo zatím o první akci tohoto druhu. Byla to akce ojedinělá, anebo budou pokračovat další?
Jak jsem uvedl, nešlo zdaleka o první akci, a vůbec ne o akci ojedinělou. V minulém roce i v této souvislosti proběhla například pokojná demonstrace pro odzbrojení a proti nukleárním zbraním. Vím, že i v souvislosti s šedesátým výročím založení vojenského paktu NATO se chystají další akce odporu.
* Kromě protiradarových aktivistů v Bruselu minulý týden vystoupil také český prezident Václav Klaus. Setkal se s aktivisty?
Máte pravdu, že v minulém týdnu vystoupil na plenárním zasedání EP prezident ČR. S aktivisty se nesetkal, protože slyšení probíhalo již ve středu a pan prezident vystupoval před EP až ve čtvrtek.
* Vystoupení Václava Klause v Europarlamentu vyvolalo hodně rozporuplných reakcí. Jaký je váš názor na jeho projev?
Především si myslím, že každý má nárok na svůj názor a má právo ho vyslovit. Tím více, pokud je vrcholným představitelem jednoho ze států společenství. Jiná věc je kontroverznost některých výroků. Koncept evropské integrace, který obhajoval pan prezident, tj. Evropa volného trhu, pohybu, kapitálu, je starý a vznikal už po první světové válce, shodou okolností v době Výmarské republiky v Německu. K vystoupení pana prezidenta jsem se již nedávno vyjádřil, ale aby bylo zcela jasné, jsme pro evropskou integraci, pro její rozšiřování a prohlubování, zejména ve smyslu posilování demokratických institucí, tedy vlivu Evropského parlamentu i národních parlamentů.
* Můžete být konkrétnější?
Prosazujeme evropskou integraci, která bude mít jako svoji prioritu řešení takových otázek, jako jsou zaměstnanost, sociální zajištění, zvyšování úrovně poskytování zdravotní péče, ale i vyšší garanci ochrany osobních údajů a méně omezování svobody vyjadřování, například prostřednictvím omezování svobody internetu. Jsme v souladu s kritikou Lisabonské smlouvy a mnohokrát jsme svoje výhrady vyjadřovali. To chci uvést na adresu těch, kteří mi často kladou i po internetu otázku, proč se vůbec ucházíme o členství v Evropském parlamentu, když kritizujeme Lisabonskou smlouvu. Tedy nezaměňujme to, že jsme proti způsobu evropské integrace, který vnucuje Lisabonská smlouva se všemi riziky, které z její ratifikace pro ČR vyplývají.
* Jaká je tedy vaše představa Evropské unie?
Jsme pro evropskou integraci s parametry, které jsem uvedl výše, a protože jsme si vědomi, že takovou sociálně orientovanou Evropu, ale i obranu sociálních zájmů nemůžeme dělat jinak a jinde než společně s našimi přáteli v EP, proto se snažíme, aby naše zastoupení v této instituci bylo co nejsilnější. Ostatně, chceme ještě víc. Nikdy jsme Evropu nechápali jako pevnost Evropská unie. Do Evropy patří i státy, jako jsou Bělorusko, Ukrajina, Moldávie, ale i Turecko. Tyto státy samozřejmě musí mít šanci alespoň těsně kooperovat s Evropskou unií. A to už nemluvím o Rusku, které jako evropská velmoc je strategickým partnerem pro všechny státy Evropské unie. O tomto vztahu jsem již opakovaně psal a mohu se odvolat i na svoji publikaci »Jakou EU?«.
* Vraťme se ale ještě k vystoupení Václava Klause. Někteří europoslanci na protest bučeli a opouštěli jednací sál. Jsou takové reakce v Europarlamentu běžné?
Stejně jako má každý právo na vyjádření svého názoru za řečnickým pultem, může posluchač reagovat oprávněně podle svého. V každém případě jsou však podle mého názoru pravidla slušného chování a respektu, a v tomto ohledu se mnozí kolegové v EP bohužel nechovali k hlavě našeho státu správným způsobem. Taková reakce jako odchody či bučení nebývají v EP při těchto projevech běžné. Mám nutkavou myšlenku, že i po velmi konfliktním průběhu schůzky na Pražském hradě si někteří nenechali ujít příležitost prezidentovi ČR pobyt v EP organizovaně osladit.
* Česká republika už dva měsíce předsedá Evropské unii. Jak toto předsednictví vnímáte z pohledu europoslance? České předsednictví zatím probíhá ve stylu neustálých summitů na různých úrovních. Parlament pracuje ve svém standardním režimu a v tomto ohledu nemohu říci, že by bylo znatelně něco výjimečného oproti jiným předsednictvím.
Dva měsíce jsou možná příliš krátká doba na hodnocení efektivity českého předsednictví. V každém případě však doufám, že nápadně familiární chování čelných představitelů EU, ať už na řádných či mimořádných summitech, včetně zdůrazňování tykání, není známkou bezradnosti či předvolebního triku, ale příznakem toho, že nejvyšší představitelé EU, včetně českého premiéra, si uvědomují vážnost situace a koordinují společný evropský postup, a to nikoliv v zájmu velkokapitálu, ale všech občanů členských zemí. Až další čas ukáže, zda je Česká republika schopná přispět pozitivně k řešení alespoň takových problémů, jako je konflikt v pásmu Gazy, avizovaná konference za účasti pouze státu Izrael, ČR a EU určitě není správným krokem v této problematice, jak bude schopná přispět k lepším vztahům EU s Ruskem, jak se vyrovná s otázkami ekologie nebo například s otázkami migrace. Šance tu jsou, je to otázka schopností naší vlády.